Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z březen, 2012

Doopravdy

nebylo co dělat? Jen tak sedět, dívat se, sedět a vidět. Být sledován... zoufalost, bezmocnost, třes, slabost, nevolnost, sanitka, nemocnice, psychiatr? ... wow, ne? Ty léky... UPDATE: Chahaha! Už mám antidepresiva na stole... takže mi můžete políbit šos... snad konečně budu ignorovat svět kolem sebe a nebudu se snažit všem pomáhat! Hurá! Zpívejte a tančete perverzní králíčci!

College ( part 27 )

Obrázek
Kapitola XXVI - Gerard Elizabeth a Ansell obíhali všechny pokoje na koleji a přesvědčovali studenty, aby se přidali k nim. Ve většině případů se setkali s odmítnutím a u starších studentů dokonce s výsměchem. Nikdo nevěřil, že by hudebně-dramatický seminář mohl sehnat dostatek členů, aby mohlo dojít k jeho znovuotřevření. Určitě nebude dosahovat takové kvality, jako kdysi, zvláště nyní, když byl na místo vedoucího dosazen výchovný poradce, který neměl s řízením takovýchto 'klubů' žádné zkušenosti. To svědčilo o tom, že o místo není moc velký zájem a tak jej přihodili jedinému, kdo zvedl ruku. On jako jeden z mála věřil v nesmrtelnou slávu tohoto semináře, který vznikl se založením univerzity a jehož popularita byla natolik významná, že jej znali i za hranice Belgie. Letošním vedoucím klubu byl Gregory Gerard Jourdain - jednu dobu vedl přednášky z pedagogiky a aplikované psychologie, po čase však zjistil, že to není to pravé a odešel učit na střední školu, kde zůstal několik let...

College ( part 26 )

Obrázek
Kapitola XXVI - Seminář Ansell Už ani, nevím, jak se ke mně ten papír s přihláškou do hudebně-dramatického klubu dostal, ale myslím si, že mi jej vnutila Elizabeth. Sháněla nějaké lidi a znala pouze mně (a kdo by si mně nepamatoval - jsem ten, komu Moritz zlomil nos a komu Roy nesl tampony...), a pár lidí v mé blízkosti (takže vlastně celý pokoj 703) Umí být hodně přesvědčivá a vážně ji nezajímalý mé připomínky, že neumím ani zpívat a ani tancovat. Ve školním divadle jsem vždycky dělal nějaké statické objekty, případně jsem vytvářel zvuky prostředí (šumění listí nebo moře, cvrlikání ptactva - dokázal jsem napodobit alespoň deset druhů plus ještě nějaké sci-fi zvuky, to jsem se naučil při hraní počítačových her u mého bratrance. Když nám bylo třináct, tak donesl od svéo spolužáka nějakou butální střílečku. Jeho rodiče však byli trochu divní a zakazovali mu hrát jakékoli hry, které vydávají zvuky, nebo obsahují násilí. Nikdy mu k počítači nekoupili bedýnky. Porušli jsme tedy pravidlo o b...

College ( part 25 )

Obrázek
Kapitola XXV - Maturitní vysvědčení Ansellovy přednášky zabíraly většinu dne, zvolil si většinu povinně volitelných i volitelných seminářů, chce mít nejlepší podmínky pro navazující magisterské studium oboru, který si zvolili. Musí na sobě pracovat. Musí sám sobě dokázat, že na to má. Ansell Když jsem rodičům řekl, že chci na univerzitu, nepochopili to. Můj otec pracuje jako elektrikář a matka je kuchařka. Na vysokoškoláky se dívali s opovržením - byli pro ně jenom otravný hmyz, který bere práci poctivým řemeslníkům. Bydleli jsme na vesnici, kde měli vysokou školu pouze učitelé - od těch se mi dostávalo dobrého vzdělání, studium mne však nebavilo, tehdy jsem měl jiné zájmy. Rád jsem fotil - jednou mi táta z jakési pracovní cesty do Moskvy (z čehož se nakonec vyklubala cesta za milenkou, kterou jednou potkal na táboře - máma to nerozdýchala a rozvedli se) přinesl takový ten nekvalitní fotoaparát Lomo. Fotit s ním bylo snadné a ty fotky byly hotová umělecká díla. Táta v nich viděl jenom ...