Proč je polština jazykem mé duše?
úroveň patosu: veliká Z čiličili :) Já už vážně nevím, kde se ta láska k tomuto jazyku ve mně vzala, ale snad to už bylo odjakživa, snad jsem vždycky měl blízko k druhým slovanským jazykům (slovenština) více než ke své mateřštině. Mamka třeba jednu dobu silně pendlovala chorvatštinu, jediný cizí jazyk, který ovládala skutečně dobře. Ale to je krapet mimo mísu. Proč Polsko, polština a proč jsem na tom všem tak ujetý? Není hezčího jazyka od polštiny A to je můj čistě osobní názor. Znám spousty nádherných jazyků (italština, japonština a spousta známých a neznámých), které když zazní, rozzáří se vám oči (a uši) blahem. Ale žádný z těchto jazyků nedokázal zasáhnout moje nitro jako právě polština. Jen ztěží můžu popsat, co pro mne tento jazyk znamená. Nejen že to je řeč mých předků, ale je to jazyky, který mám zarytý tak hluboko, že jsem jej vždy chtěl umět tak dokonale, abych jej mohl přijmout za svůj vlastní. Vím, zní to pošetile, ale pro mne by byla možnost užívat polštinu na úrovni rodné...