Underground [11]
Kornel se poflakoval uličkami Prahy, prohlížel si jednotlivé lidi - muže, ženy i děti. To, jak mluví, jak chodí oblečení, jejich gesta, výrazy ve tváři....zkrátka všechny detaily, které běžnému smrtelníkovi připadají natolik zbytečné, že neztrácí svůj drahocený čas tím, aby se pozastavoval nad nepodstatnými okolnostmi lidského bytí. V hlavě se mu promítaly obrazy z jeho minulosti, před vším zavíral oči, ale nebylo snadné na všechno zapomenout, jisté okamžiky se vryjí tak hluboko do duše člověka, že ani po letech potlačování vzpomínek téměř nic nevymizelo a jisté okamžiky jsou natolik živé, že před nimi nadále musí utíkat. Byla to léta tyranie, ponižování a plnění nesmyslných rozkazů upocených a nechutných zákazníků, kteří s těmito lidmi zacházeli jako s odpadem, neměli pro ně žádnou hodnotu. Tito muži a ženy však i přes svůj druhý život nikdy nepřestali býti lidmi, nezapomněli na to, co to jsou city jako láska, hněv a smutek. Nestaly se z nich stroje na ukojení potřeb náhodných kolemjd...