Underground II [4]
W: "Nikdy neříkej tohle slovo... prosím" Wojtek Krnelovi pohlédl do tváře, ten však nyní odvrátil zrak a povolil sevření. Uchopil jej za dlaň a vytáhl ze stolku obvaz. K: "Proč si pořád ubližuješ" snažil se zasmát, ale zalykal se tlumeným pláčem, který jej náhle přepadl. Zatřásl hlavou, otřel si oči, ustřihl kousek obvazu a omotal jím Wojtkovu dlaň. Začal ze země sbírat střepy. "Snad nám přinesou štěstí". W: "Štěstí už dávno vytáhlo bílý prapor a uteklo z této země... musíme se spoléhat každý sám na sebe." K: "Člověk ale sám nemůže nikdy nic zvládnout. Potřebuje přátele, spřízněnou duši, která bude stát při něm ve všech příkořích. Na světě nejsme od toho, aby jsme byli sami. Každý máme svou úlohu a je tu někdo, pro koho dýcháme, pro koho se snažíme uspět... nevěřím, že by byl člověk až takový egoista..." W: "Co člověk nezvládne sám, to nemůže nechat na druhých... nepřipadá ti to jako projev slabosti?" K: "Ani v nejm...