College ( part 27 )
Kapitola XXVI - Gerard
Elizabeth a Ansell obíhali všechny pokoje na koleji a přesvědčovali studenty, aby se přidali k nim.
Ve většině případů se setkali s odmítnutím a u starších studentů dokonce s výsměchem. Nikdo nevěřil, že by hudebně-dramatický seminář mohl sehnat dostatek členů, aby mohlo dojít k jeho znovuotřevření. Určitě nebude dosahovat takové kvality, jako kdysi, zvláště nyní, když byl na místo vedoucího dosazen výchovný poradce, který neměl s řízením takovýchto 'klubů' žádné zkušenosti. To svědčilo o tom, že o místo není moc velký zájem a tak jej přihodili jedinému, kdo zvedl ruku. On jako jeden z mála věřil v nesmrtelnou slávu tohoto semináře, který vznikl se založením univerzity a jehož popularita byla natolik významná, že jej znali i za hranice Belgie.
Letošním vedoucím klubu byl Gregory Gerard Jourdain - jednu dobu vedl přednášky z pedagogiky a aplikované psychologie, po čase však zjistil, že to není to pravé a odešel učit na střední školu, kde zůstal několik let - nedokázal se však nikdy zcela oprostit do atmosféry zdejší univerzity - něco jej stále táhlo zpět, musel se zde vrátit - tak také po třech letech udělal. Stal se poradcem pro studenty, kteří se potřebují svěřit se studijními či osobními problémy - byla to dlouhá cesta, než si získal jejich důvěru, nyní však za ním chodí denně studenti ze všech kolejí. Je to složitá práce, člověk musí umět naslouchat, musí umět poradit - správně. Ne vždy se to povede, ne vždy jsou lidé z vaší radou spokojeni, někdy udělají úplný opak toho, co jste jim poradili a viní z toho vás. Je mnohdy těžké zvládat tyto situace, doopravdy obtížné, ale pokud člověk skutečně chce těm lidem pomoci, je ochoten obětovat hodně ze svého času, trpělivosti a zkušeností...
Gregory
Jsem absolvent univerzity St. Augeuna - obor: Sociální pedagogika a psychologie. Mým snem bylo pracovat v mateřské škole. Já sám děti nemám, ale vždy jsem po nich toužil - je to něco nádherného, vychovat dítě - toho nádherného bezbranného tvora, který se pod dobrými dlaněmi rodiče či pedagogů mění v soběstačného, spravedlivého a morálně vyspělého člověka. Bohužel mne nepřijali, neměl jsem prý dostatečnou praxi a pro tuto práci byly upřednostňovány ženy. Chtěl jsem jít učit na střední školu - chvíli jsem učil pedagogiku a psychologii - studenti nebyli spokojeni s metodami mé výuky. Možná jsem byl až příliš přísný, možná také byli rozčilení, že jsem nahradil tolik oblíbenou profesorku, která na škole pracovala dlouhá léta - studenti ji měli rádi - byla velice vzdělaná, chvíli pracovala jako knihovnice, takže za ní studenti chodili pro informace, když vypracovávali seminární práce - vždy byla ochotná jím pomoci - proto mne mrzelo, když jsem viděl, jak ji vyhazují. Prý potřebují 'mladou krev'. Ta však nemusí být nutně lepší, chybí jí zkušenosti, které si žádným studiem nenasbírá chybí jí ta praxe. Myslím si, že mě musela dlouho nesnášet - vlastně ani nevím, kde a jako co vůbec ty tři roky byla zaměstnaná, ale když jsem ji viděl jednou o prázdninách, vypadala strašně zuboženě - bylo mi jí líto. Když jsem odcházel a ona se vracela zpět - byl jsem za ni rád. Ona tu práci a hlavně tu školu milovala, to já si k ní nikdy takový vztah nevytvořil. Já se chtěl vrátit na univerzitu. Občas přednáším jako externista na různých univerzitách: V Londýně, Berlině, Praze nebo Vídni. Pi výměnném pobytě jsem zavítal dvakrát do České republiky. Jednou tam probíhal mezinárodní sraz Sociálně-pedagockých pracovníků a podruhé jsem tam byl na výměnném studijním programu během mého magisterského studia. Praha mi tehdy učarovala. Krásné to město, hlučné ai jako každé takovéto velikosti, ale za poznání té kultury stálo i to ztracení se v bludišti. Na Prahu, stejně jako na Vídeň mám jen hezké vzpomínky. Mé pokusy o zorganizování zájezdu do Rakouska během mého působení na střední škole ztroskotalo na velice špatné domluvě s ředitelem školy.
Jsem rád, že jsem se po těch letech vrátil zpět. Nejvíce mne zarazilo, že hudebně-dramatický seminář - někdejší chlouba naší školy je zcela zapomenuta a nikdo se nesnaží o obnovení této tradice. Když se mi nabídla možnost vést tento klub - nemohl jsem odmítnout. Vím, že v pár okamžiků v minulosti nám velice uškodili, ale to nesmí bránit tomu, aby se talentovaní studenti mohli projevit...
Komentáře
Okomentovat