College ( part 26 )

Kapitola XXVI - Seminář

Ansell
Už ani, nevím, jak se ke mně ten papír s přihláškou do hudebně-dramatického klubu dostal, ale myslím si, že mi jej vnutila Elizabeth. Sháněla nějaké lidi a znala pouze mně (a kdo by si mně nepamatoval - jsem ten, komu Moritz zlomil nos a komu Roy nesl tampony...), a pár lidí v mé blízkosti (takže vlastně celý pokoj 703) Umí být hodně přesvědčivá a vážně ji nezajímalý mé připomínky, že neumím ani zpívat a ani tancovat. Ve školním divadle jsem vždycky dělal nějaké statické objekty, případně jsem vytvářel zvuky prostředí (šumění listí nebo moře, cvrlikání ptactva - dokázal jsem napodobit alespoň deset druhů plus ještě nějaké sci-fi zvuky, to jsem se naučil při hraní počítačových her u mého bratrance. Když nám bylo třináct, tak donesl od svéo spolužáka nějakou butální střílečku. Jeho rodiče však byli trochu divní a zakazovali mu hrát jakékoli hry, které vydávají zvuky, nebo obsahují násilí. Nikdy mu k počítači nekoupili bedýnky. Porušli jsme tedy pravidlo o brutálních hrách a když se nám podařilo konečně spustit BloodyMartians2, tak jsme zjistili, že nejzábavnější na hře byly ty tajemné zvuky, kdy jsme museli posloucat, jestli za vámi někdo jde, jak se ozve výstřel z laserové pistole a nebo když vybouchne ultravodíková puma... Jak to zní, když se vám do krku zakousne zmutovaný pes a trhá vám hlavu, jaké jsou zvuky křupání kostí, když vás zavalí popelnice a jak zní překonávání nadzvukové rychlosti. Všechny tyto zvuky jsem musel obstarávat já, aby měl můj milý bratranec radost. Já si to užíval a on byl šťastný. Všichni byli spokojení, vyjma jeho matky, která mu potom počítač zakázala navždy. Odvezla jej na charitu. Ona to takhle dělala vždycky. Když si Dominique nevážil věcí, nebo si jich naopak vážil až moc (když například trávil s mobilním telefonem moc dlouhou dobu, nebo když si už po třetí četl jednu a tu samou kniu), tak to všechno odvezla na charitu. Nakonec mu zůstala pouze postel, ze které si jednu noc udělal pirátskou loď - přehodil si před hlavu deku a křičel, že je v podpalubí - nakonec mu vzali i tu. Jeho matka jej každou chvíli kontrolovala, jesli nedělá něco špatného a když se jí něco nezdálo, musel se modlit k Bohu. A také mu vykládala o dětech na Ukrajině a chudobě, která je tam potkává - co na tom, že tam nikdy nebyla - noviny a televize nelžou. Lže jenom internet - v něm je všechno zlo. K tomuto závěru došla, když na ni v knihovně vyskočila nábídka na zvětšení poprsí - a to jenom hledala na internetu název knihy, kterou si chtěla vypůjčit. Měla však své dítě nad všechno ráda - nedovolila, aby se zranil, aby onemocněl - pravidelně bral desítky léků na posílení imunity, léky proti nachlazení a spoustu vitamínů. Každý den musel sníst citron a také lžičku rybího tuku. I ona to tak dělala. A za celý svůj život byla v nemocnici pouze jednou... když ji zjistlili rakovinu žaludku. Neskutečně zhubla a vypadaly jí všechny vlasy - Dominiqovi tvrdila, že jedla málo vitamínů - pokud nechce skončil jako ona, musí je jíst pravidelně.
Nevím, jak se jim daří - jenom jsem slyšel, že se Dominique dostal do speciální třídy pro problémové žáky. Prý o to zažádala jeho vlastní matka...
Má rodina je normální, má problémy jako kterákoliv jiná... jenom s tím rozdílem, že všichni to jsou blázni... Potřeboval jsem se dostat mezi normální lidi, vypadnout od tama. Cítím se volný...
Ale to jsem poněkud odbočil... na přemlouvání Elizabeth jsem nakonec přistoupil, půjčil si její propisku a podepsal se. Snad to nebyla největší chyba v mém životě. Neumím vystupovat před lidma - mám strach, že se mi vysmějí... ale na druhou stranu potřebují nějaké rozptýlení od školy. Když vidím ten můj rozvrh... doufám, že se mi tam nějaké volno vtěsná.
Dokonce mě přemluvila, abych s ní šel přesvědčovat ostatní. Jak se tak koukám, nikdo o to nejeví moc veliký zájem... nejspíš to nemá cenu...

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

sd

Underground II [1]

Underground II [8]