Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z červen, 2013

Persona

Hudba dokáže udělat cokoliv. Téměř cokoliv. Hudba mne ovlivňuje daleko více, než si umím představit, a to nejen při tvorbě. Začíná se mi protivit má literární činnost. Protože, on... můj pseudorival píše taky a já tak nějak nedokáži být obklopený skupinou amatérských pisálků. Protože jsem jedním z nich a protože drtivá většina mých textů stojí za houby. A to mne štve. Všichni píšou a všichni se tím chlubí ve svých sešitcích. Umíte si představit, kdybych dal třídě přečíst třeba poslední kapitolu Undergroundu? PotěžJožin. Ha! Nedokáži se jim dívat do očí a říkat, jak je to skvělé, když není. Už ne... Můj výraz je podivný, je to skřivená grimasa, která nevyjadřuje ani zájem, ani znechucení. Nevnímám zhuštěné informace o stavu příběhu, nezajímá mně, jaké jsou reakce na jejich povídky. A přitom každou chvíli (kdy mi to jen počítač dovolí) kontroluji, jestli se tady objevily nějaké nové komentáře k té mé. Asi jsem vděčný jen za ty dva čtenáře, kteří mne překvapují svou vytrvalostí čekat na n...

Underground II [8]

Obrázek
Proud vody se zastavil a oba se ve vroucném objetí dopravili až ke dveřím ložnice. Wojtkovy rty za zapouštěly hluboko do Kornelovy kůže, jeho paže jej semkly a znemožnily mu dostat se z jeho náruče. Kornel slastně přivíral oči a jeho tělem zmítaly tisíce výbojů energie, které jej paralyzovaly. Tohle nikdy necítil. Nikdy předtím s žádným jiným mužem, za jakoukoliv možnou sumu. Nic se nevyrovnalo tomuto pocitu; nesmí si však nic takového připouštět. Voda skapávala po jejich tělech na zem, Wojtek jej položil na záda dlouze si jej prohlížel. Fascinován každým kouskem jeho těla přistoupil k němu blíže a klekl si vedle postele. Přiložil dlaň na rozpálený podbřišek a rty tančily v po šíji. Přidržel mu jeho ruce nad hlavou a prsty mu přejížděl od spodu přes hruď až na tvář, kde se pozastavil a pohlédl Kornelovi do tváře. Jen na okamžik. Jiskry v jeho očích vzbouzely zvědavost. Prsty se svezly přes bradu a a chvíli si pohrávaly s neupravenými vousy, načež se převezly na klíční kost, která vystu...

Sněhurka ( part 7 )

Obrázek
Tento díl obsahuje erotický podtext a erotické scény ( hlavní postavě již bylo šestnáct, aby jste byli v obraze s jejím věkem :D ) Čaj mě příjemně zahřál.Bylo mi lépe.Vešla jsem do "světnice" a posadila se na křeslo.Kočky se ke mě hrnuly a některé mi usnuly na "klíně". ,,Už by jsme měli jít" usmál se mladík a obejmul stařenku.Já poděkovala a vyšla ze dveří. Začalo sněžit stále víc.Nebylo vidět na cestu.Šli jsme sněhovou vánicí a já přemýšlela o tom , že by jsme se měli vrátit a počkat, dokud sníh zase neslehne.Bylo to divné.Já měla za to, že už konečně končí zima, a ono tohle.Počásí se zbláznilo.Chvíli svítilo slunce a bylo horko a vzápětí začalo sněžit. Jako by se pralo Léto se Zimou o to, jaké bude počasí.Konečně se zase rozzářilo slunce a my dorazili k vodě. Byla teplá. Vyzula jsem si boty a ponořila do ní nohy.Koukla jsem na "prince".Ten ze sebe začal sundávat kusy oblečení.Odložil boty a meč, sundal si kabát a košili.Já ucítila mravenčení v břiše...

Underground II [7]

Obrázek
Kornel seděl na zemi. Byl unavený a nešťastný. Copak mohl odejít? Jen tak bez rozloučení? Copak mohl ODEJÍT? Nechat jej jen tak... poté co se zase po tak dlouhé době setkali? Díky němu se Kornel necítil tak sám. Ten, koho chtěl mít při sobě po zbytek života odešel. Bez jediného slova. Jediné co zůstalo je káva na stole a pár kostek cukru. Měl vztek, chtěl křičet, nadávat... ale ze všeho nejvíc plakat. Cítil se najednou zase tak prázdný. Nahmatal za hlavou šuplík a vytáhl z něj nůž na vyřezávání zeleniny. Několikrát jím bodl ze spodu do židle, až se sedák uvolnil a upadl. Nestačilo to. Sklíčenost ani vztek nepolevovala. Vzal nůž do pravé ruky a vyhrnul si rukáv až nad rameno. S tlumeným křikem skrze zatnuté zuby pronikl čepelí do kůže a rychlým pohybem vytvořil hlubokou ránu, ze které si řinula krev. Cítil se trochu lépe, vztek nahradila lítost a po tváři stékaly slzy. Cvakla klika a hlavní dveře od bytu zavrzaly. Kornel zvedl hlavu a zaposlouchal se. Třeba to byli sousedi odvedle. Dveř...

Underground II [6]

Obrázek
Kornel seděl před vchodovými dveřmi svého bytu a zapaloval si cigaretu. Seděl jen v trenýrkách, a krátkém triku a po těle mu naskakovala husí kůže. Ruce ovinuté kolem kolen zakrývaly jeho tvář složenou v kolenou. "Odejít pryč" Prsty se chvěly, nemohlo pořádně uchopit zapalovač. Několik jisker ozářilo tmu kolem něj a zase vše uhaslo. "Sakra" Vyzkoušel to ještě jednou, podruhé a potřetí. Více než pár jisker ze sebe zapalovač nedostal. Mrštil jím o zem a přelomil cigaretu na půl. Hodil ji před sebe a podíval se na svůj odraz v kaluži, která se roztahovala po celém chodníku. V těchto dnes pršelo mnoho nejen v Seberově. Uviděl zčeřený odraz své tváře a vybavily se mu vzpomínky na Stoku. Rychle zatřásl hlavou a zády mu projel nepříjemný chaldivý mráz, který neměl nic společného s nynějším počasím. Začal se bouchat do spánků. V mysli mu vířily odporné scény kterých byl svědkem nebo jejich přímým aktérém. Všechno se slilo v podivný kaleidoskopický obraz. Tlačil si na oči, a...

Underground II [5]

Obrázek
Lena, Magda, Tomáš, Kornel, Liliana a Hildegarda. Šest studentů ze tří původních zemí Slowiony, nyní studenti Pražské Univerzity, která patří mezi nejprestižnější v celé zemi. Je to také jedna z mála vysokých škol, která nepadla za oběť Seberovské reformě. V centru Seberova probíhaly v posledních měsících drobné nepokoje díky nové sestavě vlády, to však nikdo v Pražském samosprávném powiatu ani nepostřehl. Během tří let proběhl enormní nárůst obyvatelstva v Praze, Varšavě a Bratislavě. Lidé z blízkého i širokého okolí se hromadně stěhují do bývalých hlavních měst, která narozdíl od ostatních měst a městysů které trpí suburbanizací trpí populačním boomem. V roce 2012 byly 3 miliony obyvatel v Praze, což je dvojnásobek oproti letech 2005-2007, Bratislava se přehoupla přes půl druhého milionu obyvatel a rozšířila se o okolní obce a Varšava minulý měsíc dosáhla populačního limitu 4 a půl milionu, kdy se do ní nastěhoval téměř každý z Mazowského vojvodství; také ona rozšířila svou rozlohu ...

Underground [14]

Obrázek
Jakmile Kornel ucítil dotyk ukazováčku na svých rtech, přivřel oči a zmocnila se jej zvláštní, příjemná slabost. Nevyřčená slova mu proplouvala tělem a drala se na povrch skrz lesknoucí se oči, přes konečky prstů, přes chvějící se tělo. Cítil se najednou strašně provinile a nevěděl kvůli čemu, city jej zrazovaly, oči se zakalily slzami a oddaně se svezl Wojtkovi do náručí. Ten, neočekávajíc náhlý nával svých i Kornelových emocí měl problém se vzpamatovat a tak jej stihl zachytit jen tak tak. Kornelovy slzy mu stékaly po hrudi. Pevně jej objal a vnímal, jak Kornel nasává jeho vůni přerušované občasným tlumeným vzlykotem, který rychle polykal, jako by se za to nesmírně styděl. Wojtek jej uchopil za tvář a chtěl se mu podívat do očí, Kornel je však měl pevně zavřené a i přes to, že cítil, jak do nich Wojtek zrakem proniká, je tak ponechal ještě dlouhé minuty. Možná to byl strach, stud, nervzozita. Možná to byl prostě jen Kornel. Takový, jaký je. Wojtek jej pevně objal a přitiskl své tělo ...

Rok do maturity

I když články dokazující čtřletou historii tohoto blogu jsou schovány hluboko v útrobách systému blog cézet, pořád si pamatuji článek, který jsem psal ještě jako student devátého ročníku. Byl jsem nadšený ze dne otevřeých dveří na mé nynější střední škole a plný euforie jsem tvořil grafické prkotiny s tématem města ve kterém studuji. Uběhly tři roky. Už je mi konečně osmnáct. Čekal jsem, že se něco změní, že se třeba konečně přestanu stydět za své názory a konečně promluvím veřejně o všem, co jsem celý rok schovával na dvou blozích. Opowiadacz je nějakým způsobem nenávratně smazán, nicméně jako důkazní materiál o pochybných pohnutkách mé mysli by mohl sloužit všem dokonale. Sinai ví. A taky jsem se odtstranil z Piccola italia a to už ani nevím jak, nejspíše nejsem tak trpělivý jak jsem sám od sebe očekával a nějakým způsbem jsem uzavřel kapitolu. Neměly by kapitoly býti uzavřeným celkem jedné myšlnky? V tom případě jsem tuto premisu nenaplnil. Nevadí. Na tomhle blogu se cítím strašně o...