Underground II [4]
W: "Nikdy neříkej tohle slovo... prosím" Wojtek Krnelovi pohlédl do tváře, ten však nyní odvrátil zrak a povolil sevření. Uchopil jej za dlaň a vytáhl ze stolku obvaz.
K: "Proč si pořád ubližuješ" snažil se zasmát, ale zalykal se tlumeným pláčem, který jej náhle přepadl. Zatřásl hlavou, otřel si oči, ustřihl kousek obvazu a omotal jím Wojtkovu dlaň.
Začal ze země sbírat střepy. "Snad nám přinesou štěstí".
Začal ze země sbírat střepy. "Snad nám přinesou štěstí".
W: "Štěstí už dávno vytáhlo bílý prapor a uteklo z této země... musíme se spoléhat každý sám na sebe."
K: "Člověk ale sám nemůže nikdy nic zvládnout. Potřebuje přátele, spřízněnou duši, která bude stát při něm ve všech příkořích. Na světě nejsme od toho, aby jsme byli sami. Každý máme svou úlohu a je tu někdo, pro koho dýcháme, pro koho se snažíme uspět... nevěřím, že by byl člověk až takový egoista..."
W: "Co člověk nezvládne sám, to nemůže nechat na druhých... nepřipadá ti to jako projev slabosti?"
K: "Ani v nejmenším případě. Moci pomoci blízkému člověku, moci být užitečný pro druhé - to je věc, která by nás měla hnát kupředu, nemyslíš? A pokud se v životě nevyznáš sám, je dobré mít při sobě někoho, kdo ti pomůže projít cestou a na koho se můžeš spolehnout v případě překážek, které nemáš šanci překonat sám..."
W: "Copak tě život nic nenaučil? Byl jsi a vždy budeš snílek... ale i těch je potřeba. Lidé potřebují naději."
K: "Lidé potřebují víru. Víru nejen sami v sebe, ale především ve své blízké. Pokud máš člověka, kterému důvěřuješ a který pro tebe znamená více než tvůj vlastní život - nepovažuji to za projev slabosti... ale projev lidskosti. Myslím si, že každý by měl mít někoho takového"
W: "V tom případě vděčím Bohu, že mám na světě někoho, jako jsi ty... jsi snad jediný, který si v sobě nechal alespň kousek čisté duše"
K: "Nesmíš se negativy ze Stoky nikdy nechat potopit. Nechat vše volně procházet. Vždy jsem si říkal, že člověk, který tam byl - to jsem nebyl já, ale někdo jiný, někdo - koho si tam nechali a už nikdy nespatřil světlo světa. Nezískali mne, nikdy jsem se neodevzdal ďáblu... a to proto, že jsem věřil, že někde v nitru jsme všichni nedotčeni tímto světem a že nám jednou bude tohle odpuštěno. Ne v nebi. Ale spíše... že snad možná někdy dosáhneme stavu, kdy se naše tělo i duše očistí od toho zla... Nikdo si z vlastní vůle nezvolí cestu zla..."
W:"Je to cesta volby a člověk je svobodný tvor - každý se rozhoduje sám za sebe"
K: "Každý je ve své podstatě dobrý, někteří to jen nedávají najevo a u dalších se to společnost snaží potlačit"
W: "Tak proč se vydávají cestou zla... proč jsme skončili takhle Korneli... proč? Proč je tvůj pohled i po všech těch hrůzách tak dětinsky naivní? Proč i po všem tomhle, po celé té špíně - proč věříš v nedosažitelné ideály? Co tím získáš?"
K: "Protože víra v dobro mi dá mnohem více než utápět se v depresích a podléhat zlu. I když občas jednám jinak... nechci již být ovlivněn negativními emocemi. A taky se již nechci skrývat"
W: "Skrývat?"
W: "Skrývat?"
K: "To, čím jsme, nás zahnalo do podzemí a udělalo to z nás, to, čím jsme byli, ale nikdy jsme nechtěli být. Protože to, co k tobě cítím... nikdo mne nedonutí myslet si, že je to špatné. Ani vláda a ani Bible nebo Bůh. Necítím výčitky svědomí když jsem s tebou, necítím stud když tě objímám a přesto je tolik věcí, které se bojím vyslovit, protože by tě mohly ranit či ohrozit. Nedokážu pochopit, proč by Bůh měl trestat lidi, jako jsme my - proč jsou z nás štvanci a proč jsme nebezpeční pro společnost"
W: "Bůh nás nenávidí, vláda by nás nejraději viděla sto stop pod hlínou a společnost se na nás dívá skrze prsty. Pro ně budeme navždy tou nejhorší špínou, o kterou by si nikdo ani kolo za tři zloté neopřel, Máme dvě možnosti... buď žít v neustálém strachu o vyzrazení..."
K: "... nebo zapomenout"
K: "... nebo zapomenout"
Komentáře
Okomentovat