Underground II [8]
Proud vody se zastavil a oba se ve vroucném objetí dopravili až ke dveřím ložnice. Wojtkovy rty za zapouštěly hluboko do Kornelovy kůže, jeho paže jej semkly a znemožnily mu dostat se z jeho náruče. Kornel slastně přivíral oči a jeho tělem zmítaly tisíce výbojů energie, které jej paralyzovaly. Tohle nikdy necítil. Nikdy předtím s žádným jiným mužem, za jakoukoliv možnou sumu. Nic se nevyrovnalo tomuto pocitu; nesmí si však nic takového připouštět. Voda skapávala po jejich tělech na zem, Wojtek jej položil na záda dlouze si jej prohlížel. Fascinován každým kouskem jeho těla přistoupil k němu blíže a klekl si vedle postele. Přiložil dlaň na rozpálený podbřišek a rty tančily v po šíji. Přidržel mu jeho ruce nad hlavou a prsty mu přejížděl od spodu přes hruď až na tvář, kde se pozastavil a pohlédl Kornelovi do tváře. Jen na okamžik. Jiskry v jeho očích vzbouzely zvědavost. Prsty se svezly přes bradu a a chvíli si pohrávaly s neupravenými vousy, načež se převezly na klíční kost, která vystupovala z kůže. Lehce na ni palcem zatlačil a pevněji stiskl jeho dlaně zatnuté v pěst. Kornel zhluboka oddychoval a na kůži mu naskákala husí kůže; kapky vody se na ní leskly jako diamanty.
Wojtkovy prsty pokračovaly na rameno a odtud zamířil na vnitřní stranu paží. Tlak prstů při dotyku tohot místa mnohem více zjemnil, aby zvýšil citlivost této erotogenní zóny, na kterou Kornel reagoval mnohem více než jiní lidé. Cítil, jak se Kornelovo tělo zachvělo a na jeho tváři zaznamenal úsměv: "Jak tohle víš?"
"Intuice... dokáži v tvém těle krásně číst"
Několikrát velice pomalu a lehce přejel prsty po stejném místě a dále pokračoval po ruce až k dlani, na které ukazováčkem kreslil neviditelné obrazce. Kornel měl stále zavřené oči, ale jeho mysl hrála pestrými barvami, ponořil se do extáze, kterou mu Wojtkovy dotyky přinášely. Byl nesmírně vzrušen jen díky stimulaci těchto dvou pro někoho zcela bezvýznamných citlivých míst. Jak jen může Wojtek vědět, že dlaně a podpaží jsou jistá trefa do černého. Wojtek totiž celou dobu sledoval nejen místa, kterých se dotýkal - věnoval pozornost celému tělu, jehož řeč a každý sval mu prozradil, kde je to pravé místo. Nač směřovat pozornost jen k primitivnímu běžnému uspokojení, které mysl dostatečně neosvobodí?
Špičkou jazyka přejel po šíji a sledoval, jak jeho tvář září, byť měl oči zavřené. Hned na tom stejné místě několikrát jemně fouknul. Rozpálené tělo se díky kontaktu s chladným vzduchem, který pokračoval i na další místa na těle propínalo v agónii plné rozkoše.
"Já už to nevydržím, potřebuju svý ruce" Kornel se pokusil otevřít oči, ale Wojtek je přikryl dlaní.
"Nespěchej tolik"
"Tohle je šílené, kde jsi se to... ach..."
Všechny jeho svaly byly napjaty a on byl uvězněn v trýznivém okamžiku mezi rozkoší, kterou pociťoval a konečnému dosažení vrcholu, od kterého jej brzdily snad jen okamžiky.
"Nikdy jsem... nevěřil, že by jsi tohle dokáz... uuf" Kornel oddychoval nahlas a celým jeho tělem probíhalo mravenčení, které se zastavilo v konečcích prstů.
"Je to, jako by ti těsně před orgasmem utrhl ruce... cítíš, že už to musí každou chvíli přijít, ale žádnou silou vůle nedokážeš nic, než sledovat, jak tě všechna energie centralizovaná na jednom místě opouští a vše se vrací zpět do normálu... nemám pravdu?"
"Jsou to muka" Kornel se usmál a vnímal teplo, které sálalo z Wojtkových dlaní překrývající jeho oči.
"Ale docela fajn, ne?"
Nyní se vracel zpět od konečků prstů až k hrudi a stále níž... až se váhavě zastavil nad podbřiškem. Kornel se v očekávání zhluboka nadechl. Už to přijde. Zničeho nic cítil, jak jej naplňuje horko a jak jej kapky vody i potu, které se mu svezly po spáncích na polštář, ochlazují.
Wojtkovy prsty začaly mnout jeho ušní boltce s takovou jemností, která se s jeho popraskanou kůži na dlaních neslučovala. Jedna dlaň zakrývala Kornelův zrak a druhou ještě chvíli mnul ten nepatřičný kousek kůže.
Kornelovo tělo se prohýbalo a chtěl se dostat ze sevření, Wojtek jej s úsměvem pozoroval. Jeho tělo žhnulo a v posledním propnutí všech jeho svalů pocítil nesmírnou úlevu, která se prolévala celým jeho tělem.
"Tohle bylo... něco" Kornel nemohl popadnout dech. Ve tváři rudý, tělo se chvělo.
"Ani jsem nevěděl, že to dokážeš... Teď, aby jsi šel z novu do sprchy..." Wojtek mu odkryl zrak a sledoval jiskry v jeho očích. Kornel se smál, jeho tělo ztěžklo a kapky vody jej příjemně ochlazovaly.
"Uuf... za chvíli"
Komentáře
Okomentovat