Sněhurka ( part 1 )


Můj život byl podobný pohádce.Měla jsem milující, harmonickou, majetnou rodinu.Matku, otce a staršího bratra, který studoval na universitě.
Maminka mě vždy ukládala do postele, sedla si vedle mne, rozsvítila lampičku na nočním stolku, která vždy nádherně osvětlovala pokoj, nasadila si brýle a zpod mého polštáře vytáhla pohádkovou knížku.Vždy mě mírně kárala za to, že knihy mají být v knihovně a ne v posteli.Vždy jsem na to měla nějakou výmluvu.Usmála se a otočila první stránku...

Četla mi o bohatých panovnících, o sličných pannách, o statečných rytířích , o vílách, skřítcích , elfech a faunech , ale i o obyčejných lidech, ke kterým se štěstí obrátilo zády, ale nevzdali se a bojovali s nepřízní osudu.Vždy jsem tyto lidi obdivovala.I já jsem si sama sebe představovala jako krásnou, silnou, nebojácnou a hlavně statečnou princeznu.

Celý život se mi však zhroutil jako domeček z karet během několika chvil.Všechno to způsobila jedna jediná zápalka.Celý dům vyhořel.Otec podlehl vážným zraněním v nemocnici a matka je stále v kómatu.Její šance na probuzení je podle slov doktorů téměř mizivá.Jelikož mi bylo teprve šestnáct , dali mě do dětského domova.Bratr mě chodil sice navštěvovat dost často, ale i tak mi dost chyběl.Když jsem šla jednoho dne navštívit náš zničený dům, jehož zbytky se měly zanedlouho odklízet, vzpoměla jsem si na celý čas strávený v tomhle domě.Proplakala jsem hodiny.Vešla jsem dovnitř.Na zemi byly ohořelé knihy, nábytek, obrazy.Pod jedním ze spálených koberců ležela kniha.Pohádková kniha.Vytáhla jsem ji.Byla celkem zachovalá.Špinavá a ohořelá, ale číst se s ní dalo.Schovala jsem si ji do batohu a odcházela jsem z mého milovaného domu, z mého života.


Dospěla jsem.Je mi osmnáct let a studuji na Oxfordu.Bydlení v podnájmu má své klady i zápory.
Potkala jsem nové lidi.Společnost.To je to co nejvíc potřebuji.Prolém je v tom, že se nedokáži spřátelit s lidmi.Jsem nějak odtažitá a opatrná.To co nejvíc potřebuji, od sebe nejvíce oddaluji.Tohle jsem nikdy nechtěla.Stále utíkám do svého kouzelného světa pohádek , které mi alespoň trochu připomíná mou rodinu.Lidé se mi kvůli tomu smáli, pak mě litovali, a nakonec mě nechali na pokoji.Možná mi je souzeno být na všechno sama.Žít bez lásky, štestí a radosti.
Nechci žít v tomhle světě.Chci žít v pohádce.


DALŠÍ

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

sd

Underground II [1]

Underground II [8]