Sněhurka ( part 2 )
budou to takové kratší dily, aby vás to bavilo číst :)
( pro vhodnější čtení bude povídka psána od tohoto dílu psána v minulém čase )
Seděla jsem na schodech pře universitou.Položila jsem batoh vedle sebe a vytáhla jednu z knížek které jsem sebou vláčela.Ponořila jsem se do tajemných světů pohádek, prožívala jsem chvíle s postavami a ačkoli jsem všechny příběhy četla snad stokrát.Vždy jsem hltala text se zatajeným dechem až do konce.
Chvílema jsem si připadala jako bych byla i já součástí všech těchto příběhů.Mohla jsem se kdykoli stát princeznou, královnou , skřítkem , vílou , mořskou pannou , čarodějnicí či obávaným pirátem.Knihy mi dávaly nekonečné možnosti prožívat okamžiky kouzelného světa.
Den co den jsem se těšila až si půjdu zase lehnout.Ve snech jsem se vždy přenesla do kouzelného světa pohádek a vše bylo tak reálné, jako by to ani nebyl sen.
,,Kde to jsem?.V nějakém lese." Byl černý, tmavý a stromy témeř bez jehličí.Ovinul mě lehký větřík a mě strachem naskočila husí kůže.Suché listí se potácelo po zemi sem a tam.
Děsil mě každý krok co jsem udělala, děsil mě každý zvuk, co jsem uslyšela, děsilo mě vše co se jen trošičku pohnulo.Po čele mi stékal studený pot.Začalo se stmívat.Všechno se zdálo být stokrát děsivější než z bílého dne.V dáli ve tmě se rozzářili žluté psí oči.
Zděšením jsem vyjekla a rozběhla jsem se.Neznámo kam.Ze všech koutů se ozývaly děsivé zvuky a já se slzami upadla na zem.Zdálo se mi to , nebo mě ten kořen opravdu chytl za nohu? Ze sevření kořenu jsem se nemohla dostat.To zvíře se ke mě začalo přibližovat a já začala plakat: ,,Prosím neubližu ji , prosím" poslední slabika slova se ztratila ve vzlyku a já si zakryla rukama krk.Všichni mi vždycky říkali , že psi ůtočí na krk.Nevím, co je na tom pravdy, ale já si tak mohla zakrýt oči a nesledovat tak tu hrůzu kolem mne.Ze tmy se vynořil hnědý pes a v záři měíce jsem spatřila celé jeho
tělo.Nebyl to vlk.Byl to poměrně malý pes.Nevypadal nebezpečně.Šel pomalým ale jistým krokem k mě a já čekala, kdy se do mě zahryzne.On se však u mých nohou schoulil do klubíčka a spokojeně usnul.
Pohladila jsem jej.Ucuknul.Vzbudil se, postavil se na nohy a utekl.,,Vrať se ! " křičela jsem přes celý les ,, nenechávej mne tu samotnou, prosím".Čekal jsem, že se ke mě vrátí.Marně.Padla na mě ůnava a já usnula...
Pohladila jsem jej.Ucuknul.Vzbudil se, postavil se na nohy a utekl.,,Vrať se ! " křičela jsem přes celý les ,, nenechávej mne tu samotnou, prosím".Čekal jsem, že se ke mě vrátí.Marně.Padla na mě ůnava a já usnula...
Komentáře
Okomentovat