Sněhurka ( part 3 )
Probudila mě má spolubydlící : ,,Amber , vstávej, pospěš si.Všichni na tebe už čekají"
Rozespale jsem se protáhla a promnula si oči.Bolelo mě celé tělo.
,,Proč si tak špinavá?" ozvalo se za mými zády
,,Byla jsem v lese..." prohodila jsem jenom tak, vzápětí jsem si však uvědomila , co jsem to pronesla za kravinu.
Amy se na mě udiveně pohlédla : ,,V lese? , tady?"
Začala jsem zmatkovat : ,,Vlastně...no...víš... já... já vypadla z okna"
Amy se na mě zdešeně podívala : ,,Ze sedmého patra? " sáhla mi na čelo ,,nejsi nemocná ? "
,,Já...já ani nevím co se to se mnou děje, je mi nějak špatně , asi s váma dneska do města nepůjdu.Zůstanu na pokoji...raději."
Amy a ostatní holky, které se akorát česaly a líčily, vycupitaly z pokoje a zavřely za sebou dveře.
Byla jsem na pokoji sama.Ohmatala jsem si kotík.Byl napuchlý a odřený.Byla jsem celá od bláta, hlíny a ve vlasech jsem měla listí.
,,Co se to se mnou děje ? " pronesla jsem do ticha ,, To ani nepoznám co je sen a co je skutečnost?, byla jsem v lese, nebo to byl jen pouhý sen ? Ale ty odřeniny a špinavé oblečení"
To přemýšlení o tom jak jsem mohla přijít k těm odřeninám jsem zakončila tím, že jsem určitě vypadla z okna, když jsem byla náměsíčná.Prostě jsem si jenom sešla o několik pater víc.
Sice jsem sama téhle představě nevěřila, ale tohle dumání nad sebou mě už hodně nudilo.Vlastn jsem se nudila jetšě další tři a půl hodiny, než se holky vrátily z města.Sice mě napadlo , že bych se mohla učit na večerní vučování, které máme každou středu a pátek, ale když jsem se rozhodla vytáhnout učebnici dějepisu, bylo už na čase, abych se osprchovala, převlékla a pak s desetiminutovým spožděním běžela na první hodinu.
Samozřejmě že jsem písemku pokazila.Měla jsem se na ni učit.Nebo jsem měla předstírat že jsem nemocná.Podle holek jsem teda měla určitě chřipku, teplotu , migrénu a nebo jsem se přinejmenším udeřila do hlavy při vylézáni z podpostele, když jsem tam hledala sešit, který mi tam Darlene "omylem hodila".Předstírat nemocnou mi před učitely moc nepomohlo a výmluva, že jsem se nemohla naučit dějepis, protže jsem se šprtala Francoužštinu, se obrátila proti mě.Ta zpropadená učebnice ležela totiž v mojí lavici.Takže pětka z dějepisu zůstává a opravit se budu moct někdy během příštího týdne.Momentálně z něj tedy propadám.Skvělé.
Položila jsem se na lavici a poslouchala nesmyslné rozhovory spolužáků.Cítila jsem se divně.Bylo mi na zvracení.Nevím proč jsem to udělela, ale ano, usnula jsem.A přede mnou další písemka.Tentokrát z té zrádné Francoužštiny.Jestli to Dějepisářka řekne naší učitelce francoužštiny a ta po mě bude chtít skvělé výsledky.A bude přísná.To vím už teď
Kde jsem teď? Je tu zima.Všude je sníh.Sněží dost rychle a prudce a ostrý vítr mě řeže do tváře.
Zakryla jsem si obličej rukou.Všude byla jenom bílá kopcovitá krajina.Sem tam se objevil nějaký ten strom.Bylo to jiné než v přdchozím snu.Už jsem téměř necítila prsty, bloudila jsem pustinou sem a tam a nikde nikdo.Šla jsem stále rovně v domnění, že se odsud dostanu.Nohy se mi bořily čím dál hlouběji do sněhu a šlo se mi čímdál tím hůř.Padla jsem na kolena a před sebou jsem viděla kapky krve.Šla jsem dál po krvavých stopách, které byly zakrývány vločkami sněhu.
Přes skučení větru se ke mě dostal slabý zvk.Psí štěkot.Nebyl daleko.Vzpoměla jsem si na psa ze snu.
Hromadou sněhu se za mnou brodil hnědý chundelatý voříšek se špičatýma ušima.Usmála jsem se.
Pes začal strašně štěkat a poskakovat.Chtěl mi něco ukázat, chtěl abych šla za ním.Sněhu po cestě dobývalo a já dorazila na místo.Vyděsila jsem se...
všem se omlouvám ( těm co to čtou ) že to je zatím takové nudné.Snad budete trpěliví a bude se vám to líbit a vydržíte u čtení téhle povídky.Dneska přidám ještě jeden nebo dva díly, tak si počkejte :)
Komentáře
Okomentovat