Sněhurka ( part 4 )

Asi mě nemáte rádi :D omlovám se.Ten příběh mám napsaný už dva týdny, ale pořád mi chyběl konec a neměl jsem na něj náladu :D Snad mě tenhle příběh nadchne zase stejně jako na začátku :D
Přiji příjemné čtení a snad se neuńudíte k smrti :D
Na zemi ležel mladík.Zakrvácené šaty, bodné i řezné rány po celém těle.Pes splašeně poskakoval kolem a já nevěděla co mám dělat.Sklonila jsem se nad něj.Dýchá.Srdce mu bije.Je naživu.V bezvědomí.Utrhla jsem pár kusů z jeho bílé bavlněné košile a nadzvela jej.Ovázala jsem mu velké zranění na boku a silnou ránu na ruce jsem zaškrtila aby tak nekrvácela.
Byl v bezvědomí.Nevěděla jsem vůbec co mám dělat.Opřela jsem jej o strom.
Byla jsem bezradná.Seděla jsem u něj asi hodinu.Otevřel ůsta.Jakoby chtěl něco říct, ale já mu nerozuměla ni slova.
,,Pane?" vždyť byl stejně starý jako já, ale mě napadlo jej oslovit jen takhle. ,,Jste v pořádku pane?"
Žádná odezva.Otevřel oči a pohleděl na mne.Byla jsem jím zcela očarovaná.Viděla jsem odraz svých očí v jeho a nemohla se od něj odtrhnout.Chvíli jsme se takhle na sebe dívali, on sklopil zrak a pomalu se začal zvedat.Sykl bolestí.

,,Nesmíte se tolik namáhat, jste raněný"

Podala jsem mu ruku: ,,Chytněte se mne"

Vhlédl vzůhu na mne, splíše jako by se díval skrz než přímo a odsunul mou napnutou dlaň : ,,Ne díky, zvládnu to sám"

Svěsila jsem ruku.Připadala jsem si strašně citlivá a zranitelná.Oči se mi zkalily slzami a jedna z nich padala jako perla, která se právě zrodila, na zem, kde udělala malou dírku do sněhu.Za ní následovalo dalších pět.Cítila jsem si směšně, ale vše mi připadlo tak líto.I to hloupé odmítnutí.Před obličejem mi držel bílý lemovaný kapesníček.Usmála jsem se : ,, To je dobrý".Pořád jej držel.Vzala jsem si jej tedy a otřela si oči.Chtěla jsem mu jej vrátit, ale on jej odmítl se slovy : ,,To jest dar pro mou zachráňkyni, nechť je památkou na mne" . usmála jsem se.Nevím jestli z radosti, nebo mi prostě připadlo zábavné to, jak mluvil, prostě jsem se usmála.Ale jen trochu, abych v něm nevyvolala rozpaky.Trochu jsem z červenala.On samozřejmně taky.Už nevím , jestli to bylo studem, nebo za to mohl ten příšerný mráz všude kolem...
Zabodl svůj meč, ležící opodál , do země a pomalu se zvedal.Několikrát padl na kolena, ale po desítkách pokusů a desítkách odmítání mé pomoci se konečně postavil na nohy.Ale stejně se po dvou krocích sesypal na zem a já začala pochybovat o tom , že se odsud dostane.
I přes jeho prostestování jsem popadla jeho ruku, opřela jeho tělo o mé a táhla jsem jej do lesa.
Asi si "můj princ" chvílema myslel, že ho ódtáhnu někde do temného houští a tam ho zardousím.
Co by mohl čekat od holky, která není dobově oblečená, místo šatů nebo roztrhaných hader má rifle, conversky a dlouhý kabát.A navíc ještě jsem se mluvou moc nepřiblížila té jeho.Asi bych to nedokázala.Probudila se ve mne má neskutečná zvídavost a celou cestou s krásným princem a chundelatým "vlkem".

"Jaké je vaše jméno, smím- li se ptát ?" pokusila jsem se o přiblížení k jeho mluvě.
Žádná odpověd se mi nedostavila.

"A co tu vlastně pohledáváte? , ztratil jste se ? "
Zase nic.Asi nepokládám vhodné otázky, neb jej prostě otravuji,nudím.

,,Kam vůbec jdeme ?" na tuhle otázku jsem potřeboval vážně odpověď, jelikož bych se ráda dostala odtud pryč.

,,Na můj zámek" zamumlal, jako by se za to styděl

Vykulila jsem oči a představovala jsem si, jak by mohl vypadat.Směle jsme se vydali kupředu.
Pes začínal být neklidný a ohrnoval pysky.Otáčel se dokolečka a poté běžel opačným směrem než my.
Otočila jsem se na něj a po zádech mi přeběhl mráz...

"UTEČ!" to bylo jediné, co jsem slyšela...


Probudilo mně prudké prásknutí dveřmi.Do třídy vešla učitelka a začala rozdávat písemky.
" A skara " zaklela jsem.Místo snění jsem měla raději učit.To nedopadne dobře.



DALŠÍ - PŘEDCHOZÍ

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

sd

Underground II [1]

Underground II [8]