Sněhurka (part 5 )

zminulého dílu :



Probudilo mně prudké prásknutí dveřmi.Do třídy vešla učitelka a začala rozdávat písemky.
" A sakra " zaklela jsem.Místo snění jsem měla raději učit.To nedopadne dobře.


Samozřejmně, že to dopadlo katastrofálně.Ani slova, že to byla taková "lepší" čtyřka mi vážně nepomohly.Po vyučování jsem se svalila na postel a rychle jsem probíhala ve své hlavě myšlenkami.Potřebovala bych narazit na podstatnou věc ze snu, abych se vrátila do situace, před písemkou.Cítila jsem, že to co se se mnou v noci děje, není jen obyčejné snění.Je to zvláštní.Tak opravdové...tak...nedokázala si to vysvětlit.Konečně jsem našla ůryvek z předešlého "snu".Při pohledu na můj obličej, by jste si mysleli, že mám noční můry.Cukala jsem koutky, víčky a párkrát prudce otevřela oči, jako bych se měla po jejich zavření ocitnout v nějakém děsivém hororu.Znovu jsem zavřela oči a držela se jen toho ůryvku.Toho správného ůryvku ze snu.Skládala si k němu i zbytek snu a když bylo vše hotovo, konečně jsem upadla do hlubokého spánku a ocitla se zase na zasněžené pláni...


,,UTEČ !" křičel mladík z plných plic a já se koukla za sebe.Vlci !.Mráz mi přeběhl po zádech.Nevím jestli to bylo strachem nebo zimou, nebo dokonce obojím, ale neskutečně jsem se třásla.Nechutné vrčení sílilo a zuřivé šedé zvíře se rozběhlo mým směrem.Slyšela jsem tlukot svého srdce, zrak mi tikal z muže na zvíře a zpět.Vlk se blížil.Zezačátku našlapoval pomalu a neslyšně, já počítala každý jeho krok.V krku mi vyschlo, ruce a nohy se mi chvěly.Nebyla jsem schopna jakéhokoli pohybu.Vlk se rozběhl a já, místo toho abych se pokusila o ůtěk jsem tam pořád stála.Čekala jsem, kdy se na mě vrhne, kdy se do mne pustí.V hlavě jsem měla nesnesitelný tlak.Setmělo se mi před očima a já upadla na zem.Rukou mi projela ostrá bolest.Otevřela jsem oči.Hleděla jsem vlkovi do očí.Nemohla jsem dýchat.Přitlačil mě svou tíhou k zemi a zatínal své drápy do mého těla.
,,Pomoc" špitla jsem.
Kousek nad mým obličejem projela čepel měče.Stisk čelistí povolil.Tělo zvířete se svalilo vedle mne bez známek života.Zhluboka jsem se nadechla a překulila jsem se na bok."Princ" se mi podíval do očí a já se koukla kolem sebe.I ostatní vlci leželi ve sněhu s probodnutým tělem. Posadila jsem se a sledovala jak kapky mé krve dopadají na bělostný sníh a rudě jej zbarvují.Nemohla jsem ruku ohnout.

"Je zlomená" podal mi kus utržené látky ze svého kabátu.Dovedu tě k jedné starší ženě.Ta ti tu ránu vyčistí.Musíš se vyspat.Ty víš proč".
Upřeně mi hleděl do očí a potom mě dovedl k menší dřevěné stavbě.Byla jsem tak ucgvácená tím domekm, že jsem ani nepostřehla že tu není sníh.Proč?Vstoupili jsme za dřevěnou branku, u které poletovali ptáci a vstoupili jsme na rozkvetlo zahradu.,,Co je tohle za místo" Několik metrů za mnou jsou závěje, ale tady rostou květiny.Znovu jsem se koukla na domek : zelené dveře, na oknech desítky květináčů a šude kolem nádherné květiny.Dokonce tu bylo i tepleji.Vůbec mi to nešlo na rozum.Ale ve snu je možné vše.I když jsem někdy vážně pochybovala jestli tohle je jenom "pouhý sen"...

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

sd

Underground II [1]

Underground II [8]