Překonaný strach
(Zadání ze storia.blog.cz )
Někdo poklepával nohou přede dveřmi školy, jiní se bavili s dalšími, kteří se dostavili ve stejný čas a někteří si listovali svými sešity a pročítaly zápisy z minulých hodin.
Skrz skleněnou výplň dveří školy se objedvila postava.V ruce držela klíče a pomalu je zasouuvala do klíčové dírky.Pomalu, jako by si užíval pocitu, kterého se mu dostavilo, když my jsme trčeli v zimě venku a mohli jsem sedět už v šatnách, či si ještě počkat doma.
Klíč se pomalu otáčel.Cvak.Někteří zvedli oči od sešitu, druzí se přestali bavit a všichni se hrnuli ke dveřím, které se mezitím pomalu otevřely.Všechny ohřál příval tepla ze školy.
Všichni se rozešli do svých šaten podle tříd a čekali několik desítek minut, než zazvoní na první hodinu.
Vyučování proběhlo doceela rychle.Zbývala poslední hodina.Někteří se na ni těšili, další byli unaveni z předchozích hodin a jeden z nich nervózně čekal na zvonění na poslední hodinu.
Zazvonilo.Ti, kteří postávali u lavic jiných a povídali si spolu, se odebrali na svá místa třída umlkla.
Dveře se zprudka otevřely a do třídy příšel rázným dunicým krokem učitel.
Vzal si třídní knihu a přejížděl očima po seznamu jmen.
Zastavil se u horních jmn, mezi kterými byl napsaný i ON.Neuměl zpívat, nechtěl zpívat.Nechtěl stát čelem ke spolužákům a dívat se jim do očí.Vydět jejich ůšklebky, slyšt jejich narážky.Ale hlavně něchtěl, aby jej učite vyvolal.
Ale to se nestalo.Bylo to předvídatelné.Čím více si přejte aby se něco nestalo, tím větší je šance, že se to stane.Není to divné ?Pomalým krokem šel do předu se skloněnou hlavou.Z hluboka se nadechl.Učitel se usadil k pinu a položil prty na jednotlivé klávesy.Začal hrát.
Ticho.Žádný zpěv.Učitel začal hrát znovu.Zase ticho.
Upřeně se podíval žákovi do očí, které se zalily slzami a začal hrát po třetí.Žák se nadechl ale místo nějakého slova písně pouze vydechl.
,,Naposledy,jinak si sedáš s pětkou! " řekl výhružně a začal znovu hrát.
Žák se pokusil o první tón, který byl tak falešný, že se i on nad ním otřásl.
Spolužáci se začli smát.Nejdřívě tobyly jen takové ty ůšklebky.Ty však nakoec propukly v hlasitý smích.Žák se stékajícími slzami vyběhl ze třídy a utekl na chodbu.
Ze třídy šly slyšet jen neslušné nadávky na žáky učitele a pak kroky ke dveřím.
Učitěl uchopil za kliku a dveře se vrznutím otevřely.Vyšel nachodbu a namířil si to přímo k žákovi.
Odvedl jej zpět do třídy.Pokyynul ostatním žákům,aby vystoupili z lavic udělali skupinku.
Všichni začali zpívat a "jemu" řekl, ať si zakryje uši, zavře oči a zpívá s němi.
Uprostřed písně, pokynul ostním žákům, aby postupně přestávali zpívat.Nakonec zpíval jen "on", ale nebyl si toho vědom.Teprve až dozpíval, došlu mu, proč na něj všichni civí.Někteří měli na tváři márný ůšklebek, ale všichni zatleskali.Koneckonců, přece ho poprvé slyšeli zpívat sólo.I když to nebylo bůhvíjak skvělé.
|Dá se mluvit o přkonání strachu ? Svým způsobem ano, nebo snad ne ?
Komentáře
Okomentovat