Jeden den králičí v mém životě
Měl jsem králíka. Včera a dnes. Bylo to drobné mládě, které matka odvrhla a tak se ocitlou mne. Bylo slepé, černé a oproti svým vrstevníkům poloviční velikosti. Krmili jsme jej špatným kapátkem - původně v něm byli nosní kapky (nové, nevím kde jsou teď - resp. obsah) Zkuste nakrmit slepé králičí mládě, které si kapátko dokáže strčit do nosu, pokapat si celé tělíčko, ale do té tlamičky se to dávalo seksakramentsky špatně. A chudák taky rychle "vychladl" Zahřívat lampičkou se nedal, jelikož mláďata musejí být ve tmě a lampička se časem taví (ten plast okolo žárovky) Nevím, kde jsme sebrali kousky chlupaté (asi králičí) kožešiny, ale vycpali jsme mu tím košík. Snad mu nedošlo, že to jsou mrtví králíci. Rozhodně to za tu jednu noc dokonale ožužlal. Ten se musel v noci činit. A při krmení mi umřel. Začal se dusit mlékem, co jsem mu dal a potom ztuhl. Byl jsem v šoku. Dokonce mne napadla i taková blbost jako umělé dýchání (spíš jsem mu foukal do nosu) a "masáž srdce" (celkové pomačkání těla přes bříško až po záda) K mému překvapení to rozdýchal. Sice chvíli vypadal jako kdyby jej zasáhl epileptický záchvat, ale uklidnil se. Pak hodinu spal a šla jej nakrmit mamka. No... a to umřel podruhé a už se nám nepodařilo jej probudit. A to jsem jej pomačkal pořádně (nepředstavujte si nic morbidního), ale jak už dal ty všechny čtyři nožky nahoru, tak jsem věděl. Měl jsem asi deset křečíků a většina z nich umřla takhle napjatě, v křeči. Je to smutné...
Takže první hrob na našem novém domě je pro mého králíka. A mimichodem, jmenoval se Křeček. Králík Křeček - neohrožený hrdina s mlékem na bradě...
Možná přidám fotku - ale na ní je vidět moje ruka, takže asi ne... možná, pokud si pohraju ve fotšopu... no, uvidíme
K.
Komentáře
Okomentovat