V zajetí...
Jsem v zajetí tří jazyků :
češtiny, ruštiny a polštiny. Přede mnou stále více než dva roky studia, to sice ano, ale rozhodnout se o své budoucnosti - to nelze zvládnout během několika dnů. Proto se s tím otravuji již třetí rok. Zprvu, když jsem ještě nenastoupil na střední školu a nezačal si do hlavy cpát informace z knihovnictví ( a těch je doopravdy hodně ), jsem chtěl studovat Český jazyk (Bohemistiku), poté, co jsem doopravdy zjistil, co obnáší náš obor, jsem chtěl studovat knihovnictví v Opavě. (Pamatujete si na tu reklamu na Kosmodisk, jak tam byla ta babička a ten její syn říkal, že studuje knihovnictví, nebo" něco jako knihovnictví" v opavě? No... to mne na chvíl odradilo. Vážně.
Taky se v Opavě studuje Česká literatura - k té mám mnohem blíže než k jazyce (mluvnici, gramatice... říkejte si tomu jak chcete :) ). ( Z literatury jsem za celý prvák dostal možná tak jednu dvojku, zato z mluvnice snad i trojku...) No uvidíme. Také jsem si oblíbil Bohemistiku na Jihočeské univerzitě. Somostatnou nebo v kombinaci s němčinou či archivnictvím, což by mne jako ruštináře bez němčiny příliš zatěžovalo. Poté nastoupila má aktuálně na "prvnímístonejvícesederoucí" škola a tou je OSTRAVSKÁ UNIVERZITA s kombinací Polština-Ruština nebo samostatný Polský jazyk a literatura. Při výběru nehledím spíše tak na uplatnění, jako na vlastní potěšení ze studia. Chci studovat tak dlouho jak to jen bude možné (pak se chci slyšet po maturitě - snad se můj názor nezmění :D Kdyby ano, tak se mi klidně vysmějte do obrazovky :) )
Studovat jazyk na vysoké škole není jako navštěvovat jazykový kurz. Já chci tím jazykem žít, myslet. Nechci jenom splňovat nějaké referenční rámce od A1-C1. Každý vidí budoucnost ve studiu "perspektivních" světových jazyků (Angličtina, Němčina, Francouzština, Španělština, Arabština, Čínština...), A co ostatní? Myslíte s,i že například norština, se svými pěti miliony uživatel nezasluhuje, aby se ji někdo učil? A co třeba slovenština? Na desítkách zahraničních univerzitách se studuje ruština a polština jako slovanské jazyky. V hodně případech jsem se dá studovat i čeština, což mi dělá radost, i když nejsem vzorný vlastenec a mou zemi neopěvuji, vážím si jazyka ( i když jsem mnohokrát prohlásil, že se chci nauči jazyk, kterým bych svůj rodný "nahradil") a jsem pyšný na naši literaturu, autory a folklór.
Chci žít v zahraničí, umět jednen cizí jazyk na úrovni češtiny (nejlépe nějaký slovanský) a učit cizince naší literatuře a kultuře. My přece nejsme ta země někde v Africe, ale v srdci Evropy.
Původně jsem chtěl psát o něčem zcela jiném, ale jsem blíženec a ti to mají v hlavě tak trochu rozházené a skáčou od jedné věci k druhé. To vysvětluje mé zájmy, a především jazyky, s jejichž studiem začínám a končím tak často, jako vychází slunce na obloze.
Jaká to ubohost. Fuj.
Komentáře
Okomentovat