Co je cit proti rozumu?


Po hodně dlouhé době jedna povídka. Važte si toho :) Doufám, že vy jste ta tolernantí část internetu, takže vás následujíc téma ani trochu nepobouří :)
(Psáno asi od desíti večer :D vkuse - u Mozarta)

UPDATE: 22:41 : užijte si Silvestra a Nový rok :)
článků za tento rok : 20 :P

http://youtu.be/qImJFg5dgTE - není to hudba, jen takové minutové video. Podívejte se... :)
(nejvíce mne překvapila, ale zároveň 'potěšila' 51 až 53 vteřina...)

Čaj už vychladl a zhořkl. Lahodná ovocná chuť se proměnila v popel. Odporná a trpká chuť. Kassius vzal hrnek a hodil jej do dřezu, ten však byl plný, nádobí sklouzlo a na zemi se roztříštilo na drobné střepy. Sehnul se, aby je mohl posbírat. S několika nadávkami je nametl na lopatku a vyhodil do koše.
Ozvalo se dvojité zaklepání na dveře. Otevřel je a pohlédl na nečekanou návštěvu. Stál tam Arsene, kolega z práce a bývalý spoluhráč v softballu. Letmým gestem jej pozval dovnitř a zavřel dveře.
,,Dáš si čaj?"
,,Ne, díky. Jsem tu jen na skok"
,,Co potřebuješ? Nemám moc času, musím jít na poštu" Kassius byl rozčilený, pobíhal po kuchyni sem a tam, uklízel hrnky zpět na polici - co na tom, že byly špinavé. ,,Přišel jsi nevhod, Agnes ještě nestihla uklidit a nechala na mně všechnu práci, čím jsem si to zasloužil ?"
,,Potřebuji s tebou mluvit..."
,,Hm...mluvit? O čem?" Kassius přebíhal z pokoje do pokoje, sbíral po zemi rozházené kusy oblečení a nosil je do koupelny.
,,No...bude to znít divně, ale..."
Kassius obrátil oči v sloup. "Z tebe něco dostat...no tak mluv, za dvacet minut se zavírá pošta..."
,,No, viš... je to trochu na dýl..."
,,Tak mi to řekneš později...Arsene, víš že spěchám... Jsi jak zpomalený film. Máš nějaký problém? Kassius jej rychle vyprovodil ze dveří, hbitě posbíral dopisy a balíky a běžel nastartovat auto. Po cestě klel a sledoval čas na hodinkách. Dojel na poštu, která však nebyla přístupná. Nějaký vtipálek si tam přinesl tašku s cihlou a vyhrožoval bombovým útokem. Zkrátka typická středeční zdržovačka. Další věc co Kassia namíchla. Cestou domů nepronesl žádného slušného slova, a těch novotvarů, které vymyslel... celé baroko. Jakmile se vrátil domů, zjistil, že bylo odemčeno. Byl si však jist a klidně by přísahal na své vlastní ucho, že ty dveře byly po jeho odchodu zamknuté.
Hlavou mu problesklo pár filmových scénářů o přepadení, krádeži a vraždě. Zmáčkl kliku a vzápětí jeho nos potěšila vůně santalového dřeva. Asi zase nějaká dová vůně od Prady, Agnes si vždy potrpěla na to, aby voněla draze a luxusně. Byla v kuchyni a rozčilovala se nad nádobím. Když vzala jeden hrnek, aby jej umyla, zbytek nádobí se sesunul a jelikož dřez nebyl tak hluboký, aby pojmul dvoudenní spotřebu nádobí dospělých lidí, začalo se to všechno kutálet a povalovat po celé kuchyni. Jedna plastová miska, nejspíše od tuňákového salátu, se rozhodla vydat se na průzkumnou misi do obývacího pokoje, který s kuchyní dělil jen závěs z juty nebo jí podobného materiálu. Agnes jí rychle chytla, takže stihla pošpinit pouze kousek koberce a roh onoho vzácného závěsu. ,,Zatracená práce" zaklela a odložila misku na jídelní stůl, kuchyňská linka byla zaplněna. Kousek tuňáka spadl na ubrus, no co, alespoň bude vonět rybinou.



Následující den se Kassius vypravil do práce v mimořádně dobré náladě. Nejspíše to bude tou ranní sklenkou červeného vína. Tu příchuť lékořice, třešní a černého rybízu měl v ústech ještě teď. Kassius pracoval spolu s Arsenem v jedné firmě na zpracování dat. Byli to takové kancelářské krysy, celé dny sedící za počítačem. Byli téměř vedle sebe, dělil je jenom protivný plastový předěl. Byl průhledný, takže stejně žádné soukromí neposkytoval. bylo to hrozné. Každý vás sledoval, nemohli jste se ani poškrábat v rozkroku či dloubat v nose. Každý Vás viděl a mezi pracovníky byly i ženy. Většinou přes čtyřicet, nechtěné svým manžely a tak zasvětily svůj život nudné práci spočívající ve vypisování formulářů, přepisováním textu do počítače a občasném zvednutí telefonu. Nosily takové ty šedé staré šaty z kousavého materiálu, takže se na židlích pořád ošívaly a vyhrnovaly už tak krátkou sukni. A nepokojné oči mužů koukaly tam, kam neměly a proto muži museli hlídat své tělesné stavy a nedávat průchod erotickým fantaziím, které v případě nouze řešili odchodem na toaletu. Samozřejmě, že z důvodu potřeby...jistě.
I Kassius semtam pokukoval po nějakých ženách, ale té své zůstával věrný. To ona měla tu nejhezčí postavu, nejkrásnější vlasy a smaragdově zelené oči - jako kočka. Zato Arsenovy oči nekmitaly pohledem na odhalené nohy slečen, ale na něco úplně jiného. A nemusel koukat příliš daleko, stačilo natočit hlavu...
Pauza na oběd. Všichni se jak stádo vrhli do jídelny. Dnes bylo jistě něco dobrého a navíc ty zákusky - ty stály za to. Vlastně jeden jediný člověk zůstal na svém místě a něco usilovně psal na kousek papíru vytrhnutého z diáře. Byla to strana padesát sedm, dvacátý čtvrtý březen. Řádky byly příliš široké pro jeho písmo a tak psal i mezi ně. Po dokonání díla papírek poskládal do úhledného čtverečku a hodil přea plastový předěl na vedlejší stůl.
Odpolední pauza skončila a všichni se poslušně vrátili na svá místa. Místností se ozval zvuk prstů dopadajících na klávesnici. Jako v nějaké otrokářské písárně...
Kassius si promnul prsty a začal vyplňovat nějakou poptávku na součástky k počítačům. Hleděl na obrazovku a při psaní textu prst jeho ruky dopadl na písmeno "l". Prst sklouzl po papírku, který tam přistál a Kassius místo toho napsal "k". Podíval se na lístek a rozbalil jej. Stálo na něm drobným písmem leváka:
,,Nabídnout přátelství tomu, kdo chce lásku, je jako dát chleba tomu, kdo umírá žízní". Kassius se neznatelně pousmál...no těžko říci - mohl to být tak úšklebek. Nicméně papírek smetl ze stolu a ten přistál v drobném šedém koši, v takovém tom kovovém, jaký bývá i na tužky.
Kolem sedmé večer většina zaměstnanců spěchala domů za svými rodinami. Kassius však zůstával o dvě hodiny déle, musel dodělat objednávku. Kéžby věděl, že šéf neplatí přesčasy... V místnosti se zhaslo a lidé odcházeli prosklenými dveřmi. Všichni, co procházeli kolem Kassiovy buňky na něj mávli, kývli a popřáli doboru noc. On je však stejně moc dobře neviděl, spatřil spíše jenom takové tmavé, nicneříkající obrysy. Něco mu zavadilo o rameno, nejspíše něčí ruka. Vstal, aby si mohl jít rozsvítit. Zmáčkl vypínač a světla se s bzučením rozzářila protivným bílým světlem, ze kterého dost bolely oči. Kassius se vrátil na místo, rozepl si košili a povolil kravatu - už nemusel dodržovat pravidla oblékání - nikdo jej neviděl, nikdo nemohl být pobouřen jeho chováním. Chtěl si dát také nohy na stůl, ale na to měl moc ztuhlé svalstvo, tak se alespoň zaklonil na své modré vypolstrované židli. Zrakem přitom zavadil o žlutý papírek nalepený na plastovém předělu. Na něm stálo:
,,Je třeba být si trochu podobni, abychom si rozuměli, ale trochu rozdílní, abychom se milovali"
,,Hm... Jean Jacques Rousseau" Kassius vždy exceloval v literatuře, zato v mluvnici trochu plaval. To nakonec také zapříčinilo jeho propad u přijímaček na filologii. Proto šel na ekonomii a informaitku. Odlepil papírek a nalepil ho na obrazovku, chvíli si jej prohlížel a hned se zase pustil do práce. Potřeboval kávu. S cukrem.

V pátek večer si Kassius k sobě večer pozval několik přátel na nějaký pozdní přenos fotbalu. Začínal kolem půl jedenácté a byl přesycen reklamou. Mezi pozvanými byl také Arsene a další kolegové z práce. Agnes se zavřela v ložnici a předstírala že šije na stroji. Doopravdy šít vlastně neuměla. Bojí se jehel, proto ani v tom stroji žádná není. Jednoho dne, když byla opilá, tak chtěla prošít kámen - jehla se zlomila a kousek ji vlétl do oka. Naštěstí se podařilo jehlu vytáhnout, ale od té doby z nich má strach. Proto také pravidelně omdlévá u doktorů při odběrů krve. Možná se ji však také jenom líbí jak ji poplacávají po tvářích a ptají se jí, jestli je v pořádku. Kdo ví...
Všichni sporotvní fanoušci oděni v dresech hleděli na televizi, pojídali arašídy a popíjeli pivo. Při každém gólu skákali radostí a nadšeně se objímali. V jeden takový okamžik, když byl ten gól doopravdy nečekaný, všichni znovu vyskočili a začal se objímat a křičet radostí, objal Arsena Kassius. Lekl se a zapomněl křičet gól. Zavřel oči a silně jej tiskl k sobě. Všichni usedli jen ti dva stále stáli. Kassius byl v rozpacích a odtlačil Arsena násilím od sebe. ,,Klid kámo, byl to jen gól, zas tolik to neprožívej, jasný?" Ostatní se na ně dívali trochu pohoršeně a pak se začli smát, někteří měli přihlouplé poznámky, které ale stejně nedávaly moc velký smysl, jelikož se jim občas pletl jazyk, ale po těch pivech to nebylo nic neobvyklého. Když odpískal poločas, televizi zahrnula záplava reklam. Jedna byla na nábytek, nebo tak nějak. Ono by to nebylo tak neobvyklé, ale tady si zařizovali společné bydlení dva muži. To některé nadzvedlo ze sedačky: ,,Buzny!", ,,Teplouši - to je tak odporný, ať si najdou pořádnou babu, bukvice jedny!" Kassius se taky zamračil ,,To není normální. Dva chlapi a spolu, strašně divná představa" A vydal takový ten znechucený zvuk...
Arsene na sucho polkl. Hlavou mu vířily zmatené myšlenky. Musel rychle něco říct. ,,Jak to vůbec můžou dávat do televize?" Nic lepšího ho nenapadlo, doufal, že tím alespoň trochu přispěje do této povadlé debaty. ,,Moje řeč", ozval se jeden z kolegů, ,,To chcou, aby si naše děcka braly příklad z tohodle? Ještě že to dávaj tak pozdě večer. Je to hnus, prostě..."
Po sérií reklam na prací prášky, aviváže a tampony bylo zase pár minut zápasu. A zase reklamy. Naštěstí už žádná nebyla tak pobuřující jako ta s nábytkem. Možná ty tampony vyvolaly trochu vášnovou diskuzi o ženách, ale to není zase až tak podstatné.
Když zápas skončil a pivo bylo dopito, návštěvníci se pomalu odklopýtávali domů. Arsen ještě vešel do ložnice, popřál doboru noc Agnes a poděkoval ji za pohostinnost. Popravdě, bylo to jenom ze slušnosti, věděl, že Agnes nic nepřipravila. Celou dobu musela šít na svém stroji. Agnes se na něj podívala a na jejím čele se objevil nepříjemný mráček.
,,Tebe něco trápí, viď? Máš depky?"
,,Ne..."
,,Prohráli jste?"
,,Ne, právě naopak..." pokusil se o úsměv. Nepřesvědčil ji.
Agnes se rozzářily oči a dlouze se zadívaly do těch Arsenových.
,,Někdo tě nechce? Někdo po kom toužíš? Že to bude něco takového? Ta zrzka od nás naproti tě odmítla?" Agnes se zamračila a do obličeje ji spadl pramínek vlasů. Odfoukla jej. "Vždyť vypadala že o má o tebe zájem. Vy dva by jste byli krásný pár..." Agnes se zasněla. Určitě si představila svatbu, líbánky a to co přichází potom. Měla bujnou fantazii. Alespoň na takové věci.
,,Cože...?" Arsene udiveně zamrkal. ,,E..e... o to nejde...počkat, jaká zrzka?"
,,Taková ta malá, co má jedno oko strašně křivé a z úst ji civí jeden zub"
,,Ty myslíš Mölen?" Arsen se poškrábal na hlavě. Buď ho svědila jizva z úrazu, který si přivodil v kostele, nebo nad něčím přemýšlel. Možná obojí. ,,Co tě to napadá, Mölen mně neodmítla, nic mi neřekla...a já ji ani nechci."
,,Je tu někdo jiný, koho by jsi chtěl ?"
,,No...možná, ale to je nemožné... a nemůžu ti nic říci. Tvářil se, že to myslí smrtelně vážně. Taky to tak myslel. Možná ne smrtelně, ale vážně vážně určitě.
,,Jak myslíš, dobrou Arsene. Dohlédni prosím, na to, aby se můj partner vrátil domů a nešel se svou partičkou ještě zapíjet to zpropadené vítězství, jo?"
,,Jasně" Arsene ji věnoval plachý úsměv při odchodu z ložnice ,,Dohlédnu".
Nemusel se ani moc snažit, Kassius byl ve dveřích a smál se, jak se jeho opílí kamarádi nemohou dostat do saka a jak jim dělá potíže zavazování tkaniček.
Arsene ještě odběhl do kuchyně.
,,Kam jdeš, tady je východ cvoku..." Kassius jej chytl za triko.
,,Jdu si jen pro mobil" Vlastně si tam pro žádný mobil nešel, vytrhl z poznámkového bločku na ledničce papír a přiloženou tužkou napsal pár slov. Vytrhl lístek a šel ke dveřím. Snažil se ho dát do Kassiovy kapsy, ale vypadl na zem. Nevšiml si toho. Rozloučil se se všema a co nejrychleji opustil dům hostitele. Po cestě se mu zakalily oči slzami, doma ulehl do postele a hleděl na strop. Prázdnota. Všude ticho a tma, kterou občas přerušovaly záblesky projíždějících aut. Skřípějící zvuk pneumatik při smyku přerušil tok Arsenových myšlenek. Potřeboval sprchu, nebylo mu dvakrát dobře a oblečení i celé jeho tělo bylo cítit směsicí potu, piva a arašídů. Oblečení poházel po zemi, opatrně vešel do sprchového koutu, hlava se mu trochu točila a tak raději zvolil chladnější proud vody. Proplachoval si obličej a v hlavě mu pořád zněla ta slova: buzna, teplouš, bukva...Vzteky se chytl závěsu a škubl sním. Omylem jej strhl, tyč držící na pár hřebících se urvala a spadla na zem. ,,Do hajzlu !" Arsen vylezl ze sprchy a nechával za sebou mokré stopy na podlaze. Lehl si na postel a hned usnul. Nechal všude svítit a voda v koupělně byla puštěná - to bude drahý účet za vodu a elektřinu...
Sobotní ráno nebylo dvakrát růžové. Kocovina není příjemná, ale naštěstí se všichni zúčastnění včerejšího zápasu dostali v pořádku domů. Probudili se v botech a většina ležela na podlaze - na postel se nedokázali vyšplhat. Jediná Agnes se probudila svěží a šla dělat snídani. Nejspíše omeletu nebo míchaná vajíčka - nic jiného ji po ránu nenapadlo. A džus, nejlépe pomerančový. A také kávu s mlékem a třemi kostkami cukru. Po cestě do kuchyně ji na zemi překvapil papírek, zvedla jej a nahlas přečetla text - to ona dělala vždy. Cítila se tak důležitá.

,,Miluji tě a vím, že v životě nebudu nikoho tak milovat, protože už nikdy nebudu takový, jako v tuto chvíli, jež mizí, zatímco já o ní mluvím a kterou nemohu zadržet ani za cenu svého života "
Agnes ihned rozeznala písmo Arsena, vždyť jim každé Vánoce posílal ručně psaná přání. A to jeho zvláštní zet a písmeno "d", které vypadalo mnohem více jako nota než jako písmeno.
V tom okamžiku jí to došlo. Ten člověk, kterého Arsen určitě miluje, je ona. Vykulila oči a přitiskla si papírek na ňadra. To se jí ještě nestalo, aby o ni měli zájem dva muži a ještě k tomu blízcí přátelé. Byla z toho rozrušena, ale líbilo se jí to. Je stále přitažlivá a ještě se za ni muži otáčí. A takový krásný citát dostala. A od Arsena! Vždy byl takový zakřiknutý, moc se neprojevoval, ale určitě to je romantická duše, ne jak Kassius. Ten jí žádný citát či milostný dopis, květinu či básničku nikdy nedal. K čemu to? Je to nepraktické a moc sladké. Nic pro správného chlapa. Ten má přijít za ženou, sednout si k večeři, polaskat ji po tváři a pokud neusne, tak si spolu mohou přílržitostně užít sex. Krátký a nepříliš intenzivní sex. Spokojenost pro muže a rozdráždění pro ženu. Zátímco ona, se teprve dostává do parády, on už dávno spí. A chrápe. Žádné něžnosti, šeptání do ouška či romantické večeře při západu slunce. To všechno už je minulost. A nač to dělat? Stejně je jeho, už na ni nemusí dělat dojem. To si nechá až pro další "kořist".


V pondělí čekal na Kassia na obrazovce další citát, napsán červenou propiskou, která občas vynechávala: ,,Opakem pravé lásky není nenávist, ale lhostejnost." a hned vedle další:
,,Někoho milovat, znamená především přijmout ho takový jaký je!". Byl citáty přímo obklopen. Na předělu se objevil další lístek: ,,Nejvíce lásku obvykle potřebujeme ve chvíli, kdy nás nikdo mít rád ani nemůže". Nebyly to jen tak nazdařbůh poskládané citáty, byl to vzkaz, ale Kassius na něj nemohl přijít. Ne, že by jej netěšily citáty od tajné ctitelky, ale rád by věděl o koho se jedná. Je to tamta tmavovláska s pořádným dekoltem a nebo ta blondýnka s modrým neviným kukučem ? Alespoň pár pořádných žen tu měli.No...zrovna ty dvě. To je vše. Posbíral lístky a nalepil si je na notebook.
Po práci se vracel domů a uviděl svou lásku, jak spokojeně vaří špagety a vytváří nějakou zajímavou omáčku. Kdyby v televzi nezjistila, že kečup je neslušné dávat na tento italský pokrm, určtitě by jej tam dala. A měla by všechno z krku. Nikdy si však u vaření nezpívala. Dnes omílala několik hitů od Beatles a když neznala slova, doplňovala "lá la la lá".
,,Nějak dobře naladěná, co zlato? " Kassius ji zlehka políbil na tvář a Agnes se zakřenila. Jako z amerického filmu ze šedesátých let. Ještě by mohly přiběhnou děti a motat se kolem "tatínka", jenže tito dva žádné neměli. Kassius to zamítl, nechce se zatím příliš vázat, vždyť ani nejsou manželé a takhle si alespoń nechal zadní vrátka otevřená.
,,Ále, jenom jsem se dobře vyspala" Agnes měla v hlavě pořád ten citát od Arsena a stále ji to hřálo na duši.
,,Někdo si ze mně dělá srandu, od čtvrtka mám kancelář polepenou různými papírky s..." zarazil se. Doopravdy chce Agnes říct o zamilovaných citátech?
,,Papírky? Jaké papírky?"
,,Ále, jenom nějaké citáty či motta - já už ani nevím..."
Tím nevědomky nasadil Agnes brouka do hlavy. Fakt velkého - s tlustýma nohama, flekatého a s enormně vyvinutými zuby, kterými hryzal její zvědavost. A když si Agnes umane, že něco zjistí a najde, tak udělá maximum pro to, aby došla k zdárnému výsledku.
Samozřejmě, že prohledala kapsy u saka a u kalhot, když v noci Kassius spal. Taky ji napadlo podívat se do notebooku. Měla přichystáno i dvacet kombinací hesel, z nichž patnáct byla nějaká zkomolenina jejího jména či nesmyslné zdrobněliny typu: myšička21, čumáček89, žabičkačuníček13 a další hlouposti, které dokázala vymyslet... Nemusela však ani notebook otevírat. Všimla si na jeho povrchu nečeho divného a tak rozsvítila malou lampičku na nočním stolku. Byly tam papírky s citáty. Bylo to psáno ručně. To písmo...to písmo ji bylo povědomé. To zvláštní zet a písmeno "d" ve tvaru noty. A v tom ji docvakla skutečná pravda. Nepředstírala údiv a musela se zhluboka nadechnout. Promnula si oči, jestli nesní a chvíli nad tím uvažovala. Takže se nakonec nikdo nepere o ni, ale o jejího partnera má zájem někdo jiný. A co hůř, je to muž ! Má mu to říci? Agnes vzala papírky a ze šuplíku vyhrabala i ten svůj. V krbu byl malý plamínek, který se za okamžik rozzářil ještě více. Papírky pomalu pohltily plamínky a Agnes spokojeně usla. Nic se nestalo a nikdo nic neví. Všichni budou spokojeni...

Vážně všichni?

Přátelství může skončit láskou, ale láska nikdy nemůže skončit přátelstvím

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

sd

Underground II [1]

Underground II [8]