College ( part 14 )
reduced
Kapitola XIV - Noc a její Elizabeth 1/2
Brusel se velice pomalu probouzel z včerejší hluboké noci, kterou mu zpestřily zážitky studentů z univerzity St. Augeuna. Ania se vrátila do pokoje pozdě večer, když doufala, že se všechno uklidnilo... bohužel se zmýlila a tak musela utíkat před studenty, které lákal její neviný vzhled, dlouhé blond vlasy a světlá pleť. Když běžela po chodbě, aby se vší této hříšné zábavě vzdálila, zacpávala si uši dlaněmi a zavírala oči, aby neviděla a neslyšela nic, co by mohlo pošpinit její čistotu. Mnohá slova ani neznala, ale všechny byly pronášeny takovým způsobem, jako by je z úst vypouštěl sám ďábel. Nakonec usnula schovaná pod dekou a knihou přitisknutou k tělu doufajíc, že ji nikdo neobjeví. Protentokrát z toho vyvázla jen se dvěma nabídkami o připojení se k zábavě, které odmítala, když se snažila skrýt za knihou.
Elizabeth věděla, co si může dovolit a co ne, měla s pitím zkušenosti a také patřičnou výdrž - vždyť také soutěžila s mnohými mladými muži a většinou se umístila na prvním, případně druhém místě. Ale vždy byla na stupínku vítězů. Věděla, kolik toho má vypít, aby neztratila zdravý rozum, věděla, kolik toho má nalít do ostatních, aby ztratili rozum oni a ona s nimi mohla manipulovat. Fascinovala ji ovlivnitelnost lidí, když jsou pod vlivem jakýchkoli alkoholických nápojů či návkových látek. Když byla na základní škole, tvrdila učitelům, že chce pomáhat 'zfetovaným lidem'. Je samozřejmé, že kantoři z jejího přístupu příliš nadšení nebyli, ale Elizabeth si z toho nikdy velkou hlavu nedělala. Šla za svým cíli a pokud se občas nějak změnily, tak to bylo vždycky díky jejímu dobrovolnému rozhodnutí - nenechala si kecat do věcí, které zasahují do jejího života, nenechá si přece nikým ovlvňovat život. Ještě před nástupem na střední školu, vytvořila několik projektů, které ukazovaly, jaké jsou 'rozdíly' mezi ženou a mužem, řešila otázky diskriminace, při čemž dokázala za dvacet minut nepřetržitého mluvení říci vše, co měla na srdci - výsledkem čehož bylo nepochopení z strany jak učitelů, tak studentů. Elizabeth si to nejdříve vzala osobně, ale nakonec usoudila, že tito lidé ji intelektuálně nestačí, jsou zkrátka pod její úroveň - ona potřebuje rozhled, potřebuje debatovat o svých probémech, o svém pohledu na svět s těmi správnými lidmi. Když se dostala na střední školu, velice rychle se zapojila do všemožných skupinek a snažila se zapadnout. Nejdříve byla v debatním kroužku, ze kterého byla po dvou měsících vyloučena, jelikož jej prohlásila za 'omezený projekt, který nepodporuje tvůrčího ducha člověka a brání mu v rozvoji intelektuálních a rétorických dovedností" Dodnes nikdo neví, jestli si tuto větu pořádně rozmyslela, než ji řekla a nebo jestli plácla první věc, co ji napadla, aby mohla odejít... Potloukala se od jednoho spolku ke druhému, od klubu ke klubu, od různých seminářů až ke srazu anonymních mladých alkoholiků, kde ostatní provokovala lahví vodky, kterou před němi popíjela. Na svou omluvu pronesla, že všechno činí pro svůj sociologický výzkum - její celoživotní dílo. Nakonec se přidala k divadlu, kde vydržela až do maturity. Dle jejích slov, to byla jedna z nejlepších věcí, které kdy udělala, možná také díky tomu, že zde potkala svou někdejší lásku...
Komentáře
Okomentovat