College ( part 3 )


Kapitola III - Šťastná sedma
Jak jsem již zmínil, tak šesté, sedmé a osmé patro neprošly tak hloubkovou rekostrukcí jako koleje nižšího čísla. Podlaha potažená linoleem, popraskaná omítka na stěnách i stropě a umakartové dveře, které studenti zkrášlili po svém. Některé byly polepeny nevkusnými tapetami, na jiných se budoucí inženýři učili kreslit kosočtverce a jedny měly v sobě díru - nejspíše vzpomínka na dokazování své síly spolubydlícím. Pochopitelně byly tyto pokoje levnější než ostatní - především díky slabé izolaci a vadným oknům, které profukovaly. Pokoje byly vybaveny docela seriózně: dvě postele, trochu protlačené a proležené od bývalých studentů, tři psací stoly a dřevěné židle s polstrováním, které bylo protržené a každou chvíli se po zemi sypaly kousky výplně.
Většina pokojů působila tak trochu jako bez života, jako by tu ani žádní studenti nebyli - ale to je omyl - na každém patře bylo pět pokojů, tedy průměrně patnáct lidí na jedno patro, něco málo přes stovku na celou budovu. Zní to jako poklidný život ?

Ansell přišel ke dveřím číslo 703 - byly to zrovna ty, které oslavovaly umění geometrie. Zhluboka se nadechl, v ruce svíral dvě cestovní tašky, na zádech jej tížil batoh. Zmáčkl kliku - myslel si, že tu bude první a vybere si místo ke spaní - vždyť si po univerzitním úvodu docela pospíšil - cesta sem nemohla tval déle než dvacet minut. Bohužel ne všichni byli tak vzorní a účastnili se onoho pověstného ceremonálu - když se dva, tři lidi 'ztratí', nikdo si toho nevšimne. Klika povolila, dveře se otevřely a Ansell ucítil silný zápach vodky. ,,Ale ne..." zabručel a opatrně vešel do úzké chodby - bylo mu to divné - čekal, že vstoupí přímo do pokoje. Jaké však bylo překvapení, když uviděl po pravé i levé ruce další dveře. 703a, 703b, koupelna a také kuchyňka. Šel nejdřív tam, očekával, že zápach alkoholu půjde odtud. Už otevíral ústa na pozdrav, ale místnost byla prázdná, jenom pár odpadků povalujících se po zemi, zbytky Chilli con carne rozházeny po celé kuchyňské lince - nejspíše se to moc nepovedlo, protože část skončila na zdi, podlaze a také na židli. Ansell rychle vycouval a zmáčkl kliku od pokoje 703a. Byly tam tři postele v docela dobrém stavu a zbytek nábytku vypadal sice opotřebovaně, ale funkčně. V kroužku na zemi seděli tři studenti (tak tedy trojúhelníku) a hráli nějakou blíže nespecifikovatelnou hru.
,,Co potřebuješ?" ozval se nesrozumitelnou vlámštinou snědý Ind a vycenil své neskutečně bílé zuby, snad pokus o úsměv. ,,Raz, dva tři. Tady je plno..." Ansell se přihlouple usmál, možná se snažil napododobit Inda a bez jediného slova zavřel dveře.
,,Tak tedy 'b'" promnul si prsty, zaklepal a zmáčkl kliku. Ruku měl ihned zalepenou podivnou hmotou bílé barvy. ,,Nejspíše nějaký žert na přvítanou" neměl z toho přiliš velkou radost, ale alespoň, že jeho spolubydlící budou přátelští tvorové se smyslem pro humor. Otevřel dveře - konečně našel zdroj zápachu. Všude po zemi se povalovaly lahve od vodky, ginu a piva. Vše se to smíchalo se zatuchlými peřinami a zbytky jídla. Na jedné posteli seděl Ivan, student aplikované fyziky z Petrohradu. Sem se dostal díky čtyřsemestrální výměně s plným prospěchovým stipendiem. Řekli byste, že vysokoškoláci - ta vzdělaná elita národa, budou všem ukázkovým příkladem vzorných a kultivovaných lidí. Ivan se navzory svým studijním úspechům neumí chovat vzorně vůbec. Francouzštinu ovládá dost slušně, pokud pomineme ten tvrdý přízvuk a absenci onoho libozvučného francouzského 'errr'. Náš Petrohradský kolega byl zabrán do hromádky časopisů s názvy v ruštině a polonahými slečinkami ve školních uniformách. Nejspíše to byly japonky, dvacetileté slečny, které se tváří, že jim je teprve dvanáct, ne-li méně.

Ansell:
No tak dobře... vyslechl jsem si šílený tříhodinový blábol o ničem se spoustou reklamních vsuvek na partnery univerzity. Ono se to dá přetrpět - hlavní je, že se už nemůžete dočkat nové koleje a spolubydlící. Pravda, měl jsem trochu nervy, vždyť jsem ani netušil, s kolika lidmi vůbec budu na pokoji a taky kde mě umístili. První věc, která mě rozčílila, jsou ty otřesné chodby - všechno je tak strašně komunstické. I to se dá přežít, pokud bych nevěděl, že lidé o dvě patra níž jsou na tom úplně jinak. Možná by bylo lepší doplatit si na lepší, co myslíš, mami?
Uvidíme jací ti spolubydlící budou, ten vtip s lepidlem byl k popukání, doopravdy...haha ...stejně se nikdo nesmál, nikdo si mě ani nevšiml. To jsem doopravdy tak neviditelný? No...abych pravdu řekl, toho druhého člověka jsem v pokoji ani neviděl... možná se ztratil mezi vším tím nepořádkem. Třeba spí ve skříni, protože postel má plnou nepotřebných věcí, notebooků a počítačových her. Všude tam byly poházeny obaly od jídla, kelímky od jogurtů... To není pokoj, ale chlív...
Nevím, jestli to ten semestr vydržím, když slyším Rusa, jak przní náš krásný jazyk a čumí přitom na ruské erotické časopisy s Japonkami... Snad ten druhý bude alespoň Belgičan a bude francouzštinu ovládat. Z té zatracené vlámštiny se mi motá jazyk i hlava...

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

sd

Underground II [1]

Underground II [8]