Lenko
Potkal jsem jednoho rána Leničku, když bolela ji záda do úst strčil jsem ji mrkvičku, tak řekla, že má mě ráda. A tak za mnou každé ráno chodí, normálně až do bytu.. Vznášela se vzducholodí když strachy lezla do krytu. Říkám - Lenko, dej si pozor s ohýnkem se nehraje ! Já nechci ten tvůj dozor, kdo riskuje, ten prohraje. Ale Lenka, ta nebála se výhružek mých zoufalých a tak jednou v poločase jsem mrk' do očí zchátralých. Tvářila se hrozně bídně, obličej křivý a zuby též, vypadala dost neklidně a na hlavě měla pleš. Když ji z koutku stékla slina, strachem se mi zachvěl vlas, a tak nevím, čí to byla vina, že ji v ústech pěnil kvas. | Hleděl jsem na ni asi dlouho, tak to špatně pochopila, proklínám tě hloupá touho! S tímhle blbě pochodila. Zavřela své velké oči zmalované maskarou, kolem mně se všechno točí, co přetáhnout ji sekerou ? Ty rty, tak mokré a lepivé se blížily k těm mým. Tu jádro mé se cítilo stydlivé a já projevil se strašně zlým. Uskočil jsem ze sedačky, pusou lépla na polštář. Hodil jsem ji čtyři kačky: ,,Na zubaře, tady máš" A tak Lenka s křivou pusou dostala dýkou do hrudi. Já nazýval ji hloupou husou, co se ke mě nehodí. Když odcházela, tak brečela a černé slzy řasenkou zbarvené se táhly jako karamela jen příchuti zbavené. | Zavřela dveře, tak tiše a jemně jako by nechtěla vzbudit dítě. Však tvářila se všelijak - temně, vášnivě i rozpačitě. Vrátil jsem se do pokoje a koukal se na obtisk tak kde sedí p*del moje, tetelil se její pysk. Nešlo to umýt ani savem a seškrábat už vůbec ne. Tak polil jsem to pivem, snad ten zápach vyčuchne. Potkal jsem druhého rána Leničku máchala rukama a do oka vrazila mi větvičku smáčenou slzama. |
Komentáře
Okomentovat