College ( part 19 )
Kapitola IX - Guten Tag, Bavorsko!
Moritz se probudil s ukrutnou bolestí hlavy, přes kterou měl nevlečené spodní prádlo - to rychle strhl a odhodil na zem - ostré světlo, které se do pokoje prodralo skrz nekvalitní žaluzie jej bodalo do očí, tak si je rychle zakryl hřbetem ruky a pokusil se vstanout - zarazil se. Proč nemá kalhoty? Proč je od pasu dolů nahý? A co ta zatracená šlehačka? Jediné, co v tuto chvíli dokázal pořádně vnímat, byla ukrutná bolest hlavy a silný tlak v břiše. Bylo devět hodin ráno a na pokoji nikdo. Deky, polštáře a kusy oděvu byly rozházeny po celé místnosti a pokoj byl cítit směsicí pachu potu a alkoholu. Moritz se zamračil - chtěl si vzpomenout, co se stalo, ale v hlavě měl zmatek, v uších mu zněla nějaká přihlouplá melodie a ty mlhavé obrazy, které se mu objevovaly před očima si nemohl poskládat do sebe. Snažil se zvednout - šlo to ztěží, v zádech se probudila nepříjemná rána, kterou si musel přivodit včera - ale co? Co dělal? Celým tělem projela bolest a svalstvo se stáhlo - zabručel a praštil sebou na podlahu. Potřeboval se něčeho chytnout a vyšvihnout se.
Klika cvakla - Moritz se lekl a rychle hledal něco, čím by přikryl svou odhalenou část těla. Do pokoje vešel Ansell - s velkou fialovou modřinou pod okem a ještě jednou menší na tváři.
,,Hm... čau" Ansell se podíval po pokoji a zděsil se nad spouští, která tu byla zanechána. To všechno zvládl Moritz? ,,A...aa nedívej se!, jenom si na sebe něco hodím, kalhoty se mi někde ztratily"
,,V klidu... to tvoje... ehm... to už stejně každý viděl"
,,Co?" Moritzovým tělem projelo nepříjemné chvění a celá jeho tvář začala nabírat barvy jahodového kompotu od maminky. Zvedl se alespoň do půl sedu a rukama se snažil zvednout na nohy. Dost s tím zápasil. Ansell k němu přišel a napřáhl mu ruku: ,,Chyť se".
,,Nečum na mě" Moritz byl rozčilený a cítil se zostuzen, Ansellovou odpovědí však bylo pouhé protočení očí a znovu nabídnutí ruky. Moritz uchopil jeho dlaň, nechal se vytáhnout a začal po pokoji hledat kalhoty. Očividně se cítil velice nepříjemně. Chtěl co nejrychleji najít svůj oděv a odejít z pokoje, tak vzal první kalhoty, co ležely na zemi - byly dívčí. Moritz je ukázal Ansellovi a ten jen zakroutil hlavou, poté vytáhl z Moritzovy skříně kalhoty, hodil je po něm a šel si lehnout na postel - přejel si prstem pod okem a rozčileně zabručel: ,,To byl teda den..."
Moritz otevřel dveře od pokoje, potřeboval sprchu. Na chodbě mezi pokoji však leželo několik lidí: Kang Sung, Roy, Amar a též malá skupinka lidí, které chyběl oděv. Z koupelny i z toalety se ozývaly nepříjemné zvuky, takže to nejspíše vypadalo, že se do koupelny jen tak nedostane... ,,Ts... do hajzlu..." Moritz se vrátil zpět do pokoje a zavřel vší silou dveře - vztek se hromadil. Strhl ze sebe triko a setřel jím všechnu šlehačku. Na hrudi i na zádech byl popsán několika telefoními čísly spolu se jmény dívek (jedna z nich se nejspíše jmenoval Thomas Aufsbriedel) ,,Co to ku..." Moritz nemohl nalézt správné sprosté slovo, které by perfektně vyjádřilo jeho rozčilení. Otřásl se a znechuceně protáhl obličej. Rychle na sebe natáhl kalhoty a také nové triko. Vážně potřeboval sprchu, zrovna v tuto chvíli mu nebylo příjemné sdílet s Ansellem jednu místnost, neskutečně se styděl. Ten však z toho evidentně nedělal žádnou katastrofu - usnul během několika málo minut.
Komentáře
Okomentovat