College ( part 20 )
Kapitola XX - Spoutané Rusko
Ivan
To byl teda zážitek! Nechat se připoutal sexy holkou jako pes k zábradlí... čekal jsem od toho trochu více - ta 'předehra' na chodbě byla skvělá, ještě nikdy mně žádná holka takhle nepřitahovala. Měla perfektní tělo, nádherné oči a věděla co chce. Byla tvrdá a nebála se ukázat, že na to má, že je to silná holka. Takový mně děsně rajcujou. Hraje si na tajemnou, přece na mně nemůže vybalit úplně všechno hned první noc. Já si myslím, že s těmi pouty to byla určitě nějaká zkouška. Byl to test mé vytrvalosti a oddanosti. Vydržel jsem až do rána a čekal na to, jestli za mnou přijde s nějakou odměnou za mou statečnost. Bohužel nepřišla... asi neměla čas, nebo se někde opila a ztratila vědomí... oo, to je tak sexy. Určitě jsem tý holce poblouznil hlavu - až mě uvidí příště - už nebude chtít vidět nikoho jiného a já ji konečně ukážu, jak si umím hrát já. V mým tajným kufru mám taky pár hraček pro oživení 'partnerského života'. Některé jsou mládeži nepřístupné, pár by jste tipli tak do S/M filmu, ale ten zážitek... k nezaplacení. A jak jsem se vlastně dostal z těch pout? Vtipná historka. Nějaké tři staré babky pobouřilo, když mě viděly připoutaného k zábradlí a mou hruď zdobilo slůvko 'con' (francouzština). Samozřejmě, že mi začaly nadávat a pomalu dostávaly infarkt z těch růžových pout, které mi pomalu odkrvovaly zápěstí. Jedna už chtěla volat na policii, tak jsem ji velice sprostě nadal v mém rodném jazyce. Nejspíše trpěla nějakou fobií z Rusů, ale hned potom, co mě uslyšela, jí sklapla huba a rychle odkráčela i se zbytkem svého slepičího stáda. Jak mne míjely, tak si pohoršeně zakrývaly ústa a oči a mlely něco o tom, jací jsou Rusové nevychovaní alkoholici a že jsou jen pro ostudu. Na čež jsem vystrčil prostředníček a velice důrazně jsem jí dal najevo, co si o nich myslím - tentokrát v tom rozkošném francouzském jazyce. Několik minut po odchodu starých panen si nějaký chlap připoutal k zábradlí kolo, nejspíš si mě nevšiml. Když jsem jej pozdravil, bylo mi potěšením vidět, jak se vylekal, až mu tvář zbledla. Možná i trochu poskočil. Velice škaredě se na mě podíval a začal se smát. ,,Boit-sans-soif" procedil mezi zuby, zkontroloval, jestli je kolo dost daleko od mně a jestli na něj nemůžu dosáhnout a pak odešel kamsi pryč. Za necelou půl hodinu šli kolem nějací vyholení týpci, v ruce držel pár piv, kouřili trávu a měli k mému štěstí pilku. Jeden z nich vedle sebe táhl kolo, docela nové, jen trochu odřené od zub pily, když se snažil přeřezat nějaký silnější řetěz, asi mu to několikrát ujelo. Nejspíše je zaujalo i to, které stálo vedle mě - já jsem však byl mnohem zábavnější a tak chvíli postávali u mě, něco mleli - tak téhle vlámštině jsem doopravdy nerozumněl ani slovo, mluvili až moc rychle. Asi se mně na něco ptali, protože v jejich očích byl tak trochu výhružný tázavý výraz - já však vůbec netušil, co říkali... a tak jsem jednu schytal. To jsou všichni lidi tak blbí ? Jeden z nich začal přepilovávat řetěz od kola, docela se zapotil, než spoje povolily. Odhodil pilku, nasedl na kolo a všichni se rychle vytratili, protože se město začínalo pomalu probouzet a lidé začali vycházet z bytů a domů. Jsem těm klukům dost vděčný, že tu nechali tu pilku, je pravda, že se potřebovali zbavit důkazů... já si musel pohnout - trvalo to dlouho, ne proto, že by ty pouta byly dělány z nějak zvlášť tvrdého kovu, ale to spíš já neumím pořádně pilovat. Povolily tak po pěti minutách. Rychle jsem se oddělil od zábradlí u utíkal i s pilkou dovnitř, dřív, než se vrátí ten chlap, co mu patřilo to kolo. Ještě potřebuju mít problémy se zákonem, to by mi tak scházelo...
Komentáře
Okomentovat