College ( part 21 )
Kapitola XXI - Klíč
Trojice informatiků byla nucena trávit noc na chodbě před pokojem, jelikož se nemohli dohodnout, kdo z nich měl naposledy klíč a kdo je tím pádem zodpovědný za jeho ztrátu. Kang Sung se na prvních třech patrech zabýval připojováním dívčích počítačů k sítí, za čež se mu dostalo několik nabídek k sexu. ,,Chceš, abych tě připojil na univerzitní síť nebo ještě možná na nějakou místní, která se tu chytá ? - je tu docela silný signál". ,,Obojí... a chceš si to rozdat na mém psacím stole, nebo raději ve sprše?"
Po prvních pěti pokojích byl reakcemi dívek zděšený, nejspíše na ně taky dolehla ta opilá atmosféra (pokud se neúčastnili přímo na vyšších patrech) a tak raději zbylé žadatelky obsluhoval už beze slov. Odvedl svou práci a tiše odešel, snažil se neposlouchat narážky na výšku a velikost privátních partií asiatů, nicméně po čase mu došla trpělivost a odešel na pokoj. Ten však byl zamknutý a Kang Sung netušil, kde se jeho spolubydlící zdržují, proto zvolil taktiku pasivního vyčkávání u dveří, u kterých nakonec usnul. V průběhu večera se k němu přidal i zbytek pokoje. Nikdo z nich nemohl najít klíč a nemohli se dohodnout, kdo je zodpovědný za jejich ztrátu. Museli tedy počkat až do rána a pak oznámit příslušným odborům tuto zapeklitou situaci. Ve skutečnosti by klíče měly být tři - bohužel pro ně, zbylé dva zůstaly ležet na Royově psacím stole. Z pokoje totiž vyšli všichn tři zároveň a Kang Sung tvrdil, že klíč vzal Amar, Roy zase, že to byl určitě Kang Sung a Amar se jim vysmál. Klíč vzal on, ale i přesto tvrdil, že ho určitě bral Kang Sung.
Když se ráno probudili, čekalo je překvapení v podobě několika lidí, kteří se nějak dostali na jejich chodbu a zůstali tam ležet, jelikož na tom byli tak špatně, že se nedokázali 'sesbírat' a opustit jejich pokoje. Na dlouho dobu se také zabarikádovali v koupelně a také na toaletách. Asi nebyli poučeni o škodlivosti alkoholu a sexu...
Spousta lidí by ráda zapomněla na to, co se dnes stalo - určitě nejsou pyšní na své výstupy, na to, jak se prvním dnem zapsali do očí spolubydlích a do zdí těchto budov...
Bohužel pro ně... toto není první ani poslední 'katastrofa', co se na této koleji udála. Co se stane mezi zdmi této budovy málokdy zůstane mezi jejími zdmi napořád. Lidé totiž mají ústa - co se neřekne, to neexistuje. A jak můžete popírat existenci něčeho tak zábavného a vzrušujícího, jako jsou pikantnosti ze soukromí studentského života? Jak, když navíc máte nezvratné důkazy ve formě obrázků zprostředkovaných pomocí obrysů (fós grafis). Jednoduše řečeno: Když máte fotoaparát a něco k vyfotografování, tak to cvaknete a máte v ruce karty, kterými můžete člověka velice snadno zničit... hlídejte si své soukromí dobře... na scénu nastupuje pan Fotoaparát.
Komentáře
Okomentovat