Slza svezla se
Jedna slza svezla se po tváři,
sklouzla ke koutku úst,
dále však dostat se nedaří,
tak držela středeční půst.
Slaná chuť dostala se
na špičku jazyka,
z úst se derou v polohlase
ta slova, která polyká.
Hřbetem ruky stírá slzy,
tlumí vzlyky, tiší pláč.
Snad není pozdě, není brzy,
z duše zbyde jen chomáč.
Komentáře
Okomentovat