Underground [3]
Během roku 2012 se na území Brna začaly formovat první oficiální neonacistické skupiny, které jako jediné organizace pod ochranou Německa mohou "svobodně" vystupovat po celé Evropě. Prvními průkopníky pro svobodu projevu neonacistických skupin bylo Dánsko, které díky svému značnému vlivu přesvědčilo též další liberální severské státy a nakonec i samotné Německo, kterému bylo donedávna radou Francie a Velké Británie doporučeno zdržování se podpory takovýchto organizací. Samozřejmě, že většina z těchto doporučení byl strach na znovunavázání myšlenek, které byly uplatňovány během druhé světové války. V každém větším městě je nyní několik neonacistických skupin, které agresivně postupují pro Židům, homosexuálům, příslušníkům komunistických stran nebo liberálům. Jako jediní se nedožadují povolení k demonstracím, díky čemuž marně protestují stovky lidí denně před Ústavním soudem Seberova.
Město se ponořilo do závoje mlhy a na zem se začaly snášet první kapky deště. Po ulici se procházel dvacetiletý mladý muž. Hlava bez jediného vlasu, kožená bunda propálená od ohně a v ruce zapálená cigareta. Vložil ji do úst a potáhl, vyfoukl dým a bezmyšlenkovitě se loudal městem. Vrážel do lidí, kteří se mu připletli do cesty, neuhnul, i když se pořád dobu roztahoval přes celou ulici. Děti vypadaly vystrašeně a většina slečen přecházela na druhou stranu, jen aby se mu vyhnula. Típl cigaretu o mikinu mladého studenta a odhodil ji na silnici. Ten si to však nenechal líbit a chytil jej za rameno.
,,Hele, ty parchante, jebe ti?"
,,Naser si"
,,Co si o sobě myslíš?"
,,Naser si zmetku a táhni než ti jednu vrazím"
,,Takového zkurveného nácka jako si ty se tak leknu... frajírek s vyholenou hlavou"
Muž v kožené bundě nečekal na nic a v mžiku jej knokautoval pěstí do obličeje. Mladík se svezl na zem a přidržoval si nos, krev mu stékala po bradě a zašpinila mu jeho propálenou mikinu. Než se stačil vzpamatovat, začal do něj kopat. Z dálky se ozval křik a zvuk píšťalky.
,,Kurva, fízlové"
Police byla vždycky nadšená, když mohla chytit nějakého neonacistu a odvést jej na stanici. Když jim prokázala nějakou vinu, většinou si na něm všichni vybili zlost a chudák, který přímo při výslechu neumřel, byl ve většině případech natolik domlácený, že skončil přinejlepším s plínou a na vozíku. Společnost, která na jednu stranu hlásala ve všech případech slovo Boží a podporovala křesťany na druhou stranu beztrestně popravovala občany, kteří byli proti nastolenému režimu a kteří se nedokázali přizpůsobit. Ještě jednou jej vší silou kopl do obličeje, vyrazil mu několik předních zubů a dal se na útěk. Vběhl do úzké uličky, vrážel do lidí a vší silou je od sebe odstrkoval. Otevřel dveře nejbližšího domu a schoval se na chodbě. Sledoval, jak jej policie míjí a zhluboka si oddych.
,,Co tady děláš?" ozvalo se ze tmy, otočil se, ale nikoho nezahlédl. ,,Zavolám policii, jestli okamžitě nevypadneš" byl to ženský hlas.
,,Varuji tě..." ozvalo se cvaknutí pistole ,,Vypadni"
,,Chceš mě zastřelit? A přivolat policii?"
,,Vypadni z mého domu... hned"
,,Jdou po mně... počkej dvě minuty"
,,Cos udělal? Dělej, vypadni?"
,,Drž sakra hubu..."
,,Nebudeš mi říkat co mám dělat... ne v mém domě. Padej"
,,Počkej sakra... jenom chvilku"
Žena odněkud vytáhla zapalovač a ve světle plamene uviděla na temeni hlavy hákový kříž.
,,Nácek..." odplivla si. ,,Dělej, padej"
Dříve než stačil cokoliv říct, přiložila mu hlaveň ke spánku. ,,Takovým sviním, jako jsi ty, bych nejraději vystřelila mozek z hlavy. A teď vypadni, než napočítám do tří, nechci tady žádnou neonacistickou zrůdu, táhni".
Cítil, jak se jí zrychlil dech, tlukot srdce byl hlasitější a ruka se třásla. Mohla každou chvíli vystřelit. Chytl za kliku a vyběhl do noci.
Komentáře
Okomentovat