Fleurs [1]
"Idelle, běž otevřít babičce, už zase se dobývá dovnitř a určitě zapomněla klíče" matka křičela přes celou kuchyň aby přehlušila hlasitý odsavač par, prskající ploténku, na kterou omylem svrhla sklenici s rozšlehanými žloutky a padajícími hrci, které se sesypaly pod jemným našlapováním Sisibou, obézní perské kočky, miláčka rodiny.
Idelle se sluchátky na uších zesílila hlasitost na svém přehrávači, aby nemusela matku poslouchat. Do rytmu hudby pokyvovala hlavou až ji vlasy létaly do všech stran.
"Idelle!"
Nic.
"Madeline!"
Dívka zvedla hlavu od knihy, protočila panenky, přistoupila k sestře a sundala ji z uší sluchátka: "Že tobě to vždycky projde, co?"
Idelle vyplázla na sestru jazyk a přepla na další skladbu, sesunula se hlouěji do křesla ve kterém seděla a s výrazem naprosté blaženosti poslouchala hudbu. Už nevnímala nic a nikoho, matka by si mohla hlasivky vykřičet, ale tenhle rámus nepřekřičí ani s megafonem.
"Ohluchneš, až budeš stará, budeš nosit naslouchátka jako všichni důchodci"
Žádné odpovědi se ji nedostalo, odešla do kuchyně a předstoupila před matku. "Madeline, ty jsi ještě tady? Říkala jsem, ať jdete otevřít dolů babičce, nebo se sem nedostane"
"Kdo ji má pořád dávat náhradní klíče, tento měsíc jsou to už druhé... to je háže do kanálu, nebo co?"
,,Nebuď taková prostořeká" pokárala ji matka "A odnes prosímtě tu kočku, nebo ji zavřu do trouby. Víš přeci, že jednou jsem to už udělala"
"Ty jsi ale morbidní"
"Víš, že to bylo omylem, vlezla tam, když jsem ti chtěla upéct koláč... ale proč to řešíme? Odnes prosím, tu kočku, než mi tu převrátí kuchyň vzhůru nohama a běž oetvřít babivčce"
Zvonek znovu zazvonil.
"Utíkej, nebo zase bude naštvaná, že ji k nám nechceme pouštět... víš jak umí být protivná když si něco umane..."
"Jo... vždyť už jdu"
"A vyber poštu..."
"Jasně..."
"A stav se do..." Dveře cvakly a chodbou se ozývaly dunivé kroky. Madeline ve většině případech po schodech nechodila po špičkách, aby nikoho nerušila. Dupala a skákala a z nejvyššího patra házela dolů na chodbu roztodivné předměty jako jsou květináče, použité sešity nebo papírové konfety, které se před dopadem různě kroutily ve vzduchu, zamotávaly se do zábradlí, nebo se zachytávaly o hlavy vykukujících stařenek, které vylezly ze svých zatuchlým bytů, aby se mohly rozčilovat, který hulvát narušuje jejich klid. Někteří si na ni počkali před výtahem, že si ji odchytnou. V takovém případě utíkla po schodech a pak na ně vyplazovala jazyk. Pokud se zase rozhodli prohnout své klouby a škrábali se nahoru schod po schodu, krok za krokem, celí zadýchání chytajíc se za záda a naříkajíc na bolesti kostí, Madeline se hbitě schovala ve výtahu. Stačilo zastavit jen o patro níž, než se bědující babičky či dědečkové nacházeli. Nikdy ji totiž nebyli schopni dohnat.
Madeline většinu času byla ve městě, chodila do kina a do divadla. Dobu, kterou měla být ve škole většinou trávila v blízkém parku s knihou nebo s nejbližšími kamarády. Někteří si z Madeline utahovali, že kouří obyčejné cigarety, zatímco většina lidí z její party holduje marihuaně nebo hašiši, ona sama si však na to připadala pořád stále trochu mladá.
Madeline většinu času byla ve městě, chodila do kina a do divadla. Dobu, kterou měla být ve škole většinou trávila v blízkém parku s knihou nebo s nejbližšími kamarády. Někteří si z Madeline utahovali, že kouří obyčejné cigarety, zatímco většina lidí z její party holduje marihuaně nebo hašiši, ona sama si však na to připadala pořád stále trochu mladá.
I přes tyto drobné neshody se všemi vychází skvěle a nesmírně si jich váží. Seznámili se již během studií v collège a od té doby tvoří nerozlučnou partu. Letos všichni nastoupili do prvního ročníku na Lyceum, od všech se tedy očekává méně flegmaticý přístup ke studiu a mnohem větší příprava do školy. Nikdo si však s tím evidentně moc velkou hlavu nedělá. Zatímco Idelle věnuje přípravě do školy většinu svého času, její výsledky jsou mnohem horší než její sestry, která díky nadměrné absenci přichází obvykle jenom během zkušebního období a jen tak tak si nakonec získá poměrně slušné známky. Podvody při testech, to není v dnešní době nic zvláštního, ty nejlepší techniky se předávájí po studentech už celé roky.
Konečně došla až k hlavním dveřím, ještě se za ní ozývaly rozčilené nadávky madam Devoirové, které vadil dusot, se kterým se Madeline dostala dolů. Otevřela dveře netrpělivé babičce, která celá rudá ve tváři prohledávala tašku, aby si nikdo nemyslel, že se tam jen tak dobývá.
"Zase jsi ztratila klíče?" Madelaine objala babičku a přívítala ji polibkem na tvář.
"To není pravda, jen mi... eh..." snažila se procpat úzkými dveřmi "Jen mi určitě někam zapadly, určitě je mám tady v kabelce"
"Jistě..."
"Ty mi nevěříš, schválně... zůstanu tu do té doby, než je najdu... uvidíš." Některé zbytečnosti jako rtěnka, parfém a neořezané tužky se rozsypaly na zemi. "Zatraceně"
"Tak dlouho tu odmítám držet ty dveře babi, vážně nemám moc času... docela spěchám"
"To si se mnou ani nepovykládáš? Záleží ti vůbec na své vlastní babičce?"
"To víš, že ano... vídáme tě přeci téměř každý den... a určitě si myslím, že tu budeš i poté, co se vrátím"
"Ále... nedělej, jako bych byla tak otravná, vlezlá a vy se mne nemohli zbavit"
"To nikdo netvrdí... utíkej... všichni jsou nahoře, mamka v kuchyni morduje kočku, takže je tam veselo..."
"Cože dělá?"
"Ale nic, zatím se měj"
"Počkej" Zašmátrala rukou v kabelce a vytáhla několik mincí "Tady máš pár drobných, kup si něco k jídlu, když tak spěcháš ven... určitě jsi ještě neobědvala"
"Díky... už musím, měj se" Madeline vyšla z domu, nasadila si sluchátka a poslouchala hudbu. Věděla, kam přesně má jít, dnes je přeci pondělí.
Komentáře
Okomentovat