Underground [6]

Kornel
Není to snadné, být mnou v tomto světě. Žít bez lásky, ve strachu, že vás cokoliv prozradí, obávat se, aby vás nejbližší přátelé nenahlásili na policii a vy pak neskončili před soudem. Nemohu být tím, kým jsem, ale není snadné předstírat to, že jsem někým, kým nechci být. Žiji s rodiči v dvougeneračním domě. Je mi dvacet a rodiče mne tlačí do svatby, stále se je snažím přesvědčovat, že až dostuduji, pokusím se najít si nějakou hodnou a spořádanou ženu. Ale upřímně? Žádný vztah mi nevydržel déle než dva měsíce... a dál než k polibku jsme se nedostali. Nejspíše to byla oboustranná ostýchavost a nebo jsem prostě věděl, že takhle to dál nevede. Do všeho jsem se musel nutit, necítil jsem se uvolněně, pohodlně a nebylo mi to příliš příjemné... hlavně, aby byla ta dívka a hlavně rodiče spokojeni. Matka se nesmírně těší na vnoučata... tolikrát jsem si přál, abych byl přinejmenším neplodný a rodiče o tom věděli jako první... snad by mne potom nenutili do svatby a plození potomků... Ono je těžké, vyrovnávat se s tím, co cítím, přede všema to tajit a popírat své vlastní já. Chci žít za hranicemi, kde může být každý sám sebou, aniž by měl za zadkem veřejnou bezpečnost... V takovém stresu pak člověk velice snadno přilne k nějakým návykovým látkám... začalo to jedním bouřlvým rozchodem na gymnáziu, tehdy jsem spolykal nějaké prášky na spaní a proti bolesti hlavy... ty stavy, než mne odvezla záchranka, byl zajímavé... a od té doby pravidelně vybírám domácí lékárničku a očekávám dovoz nových přášků do ékárny každou středu. Mám své zdroje, kteří mi dokáží sehnat jakékoliv psychofarmaka. Pořád se utěšuji tím, že to nejsou tvrdé drogy, ale vím, že sám sebe klamu. Každé ráno do sebe nacpu nějaké prášky proti bolesti hlavy, proti bolestem svalů a nějaká antidepresiva a snažím se přežít den... je to krásný pocit, čas ubíhá rychleji, jsem mnohem více v klidu a polovinu věcí nevnímám. Je mi jasné, že pomalu o začne přestávát působit a já budu muset začít zvyšovat dávky, nebo najít nějakou silnější alternativu... a toho se bojím... a přestat brát ty léky? Nevím, jestli bych to zvládl... jestli bych vůbec dokázal zvednou své zničené tělo z postele.
Když je vám dvacet, za sebou sérii neúspěšných vztahů a i přes to jste panic a navíc tušíte, že to, co je vám nabízeno, není pro vás to pravé... je to těžké. Zakázali nás bezpečný sex... na masturbaci se dívají skrze prsty a pornografie je trestná. Ale lidé jsou mladí a jen díky sexu se nepoženou ženit... všechno to má trochu opačný efekt. Narůstá zločinnost, přpadení, sexuální obtěžování, i znásilnění. Normálně by si těch pár úchyláků zaplo internet, stáhli si nějaké porno a za pár minut by bl zase konec, takhle bloumají po ulích, očumují ženský na veřejných toaletách, ve vlacích jim stahují kalhotky a v parku se jích zmocní celých. Tak prosím, tohle je Praha 21. století... Zakázané ovoce nejlépe chutná... Jak si myslíte, že se baví mladí farmáři, kteří mají velké stádo ovec a v okolí žádná žena? Myslíte, že je trápí morálka? Kde to žijete...

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

sd

Underground II [1]

Underground II [8]