Underground [8]
Voda pomalu vychladla a veškerá pěna vyprchala, koupelna byla provoněna heřmánkovým šapmonem a v zamlženém okně se odrážel obraz tří nahých těl, která si pomáhala při vystupování z vany. Ve obývací místnosti se všichni položili na postel a ve společném objetí se přidali k Leně a Heldě, které v těsném semknutí spokojeně oddychovaly. Indická hudba se tiše nesla pokojem a společně s vůní bylinek navozovala atmosféru klidu, která přímo vybízela k odpočinku.
Kornel seděl u počítače a celou noc cvakal do klávesnice. Psal pro studentský literární magazín "Poetica Pragnensis", který vydávalo sdružení studentů filozofické fakulty Univerzity Karlovy ve Starém městě. Scházeli se několikrát do měsíce v hospodách a barech, aby mohli projednat obsah příštíha čísla měsíčníku, který byl oblíben nejen mezi studenty, ale také mezi veřejností. Jelikož nepatřil pod oficiální plátky spravované Cenzurou Seberova, nemohl být zařazen do katalogů knihoven, nemohlo probíhat veřejné čtení a nesměl být prodáván. Z krabičky vytáhl nějaké léky na bolest hlavy, vyloupl si tři tabletky a zapil je vínem, protřel si zrak a na chvíli se zahleděl do obrazovky. Pročítal si znovu napsaný text, ale stále se mu něco nezdálo. Něco tam nesedělo, něco kazilo veškerou kompozici, narušovalo to požitek z četby, drásalo to uši i básnického ducha. Bylo tam něco, kvůli čemu čtenáři stránku vytrhnou, zmuchlají a zahodí během procházky na ulici. Takový cár papíru už nebude součástí literáráního magazínu, bude to jen další kousek zmařené neuznané pisálkovy duše. Nikdo si už verše nepřečte, nebudou mu znít v hlavě a nebude je předčítat na firemním večírku. Bude se válet na ulici mezi ostatním smetím, slupkami od banánu, použitých prezervativů a kelímků od horké čokolády, jejíž aroma se táhne až za roh ulice. Až se spustí déšť, všechna písmenka se díky vlhkosti rozpijí ve veliké černé fleky a báseň, která byla autorským veledílem se stane jen dalším z milionu odpadků, další nepovedenou prací autora, dlaší ranou v duši prostého člověka, který se snaží být strůjce svého štěstí, ten který se snaží o to, aby se mohl podělit s ostatními o své myšlenky. Ale to už není podtstatné. Znovu se napije vína, uloží soubor a zaklapne laptop, zvedne se ze židle, oči celé červené se na okamžik zalijí slzami, ruce, špinavé od sazí je stírají a špiní obličej pisálka, který na sebe hodí tenké sako a vybíhá z bytu. Otevře hlavní dveře domu a vchází do ulice.
Všude se povalují odpadky, nedopalky. Na zemi leží bezdomovci a dožadují se jídla, cigaret a alkoholu, Kornel si instinktivně jednu zapálí, potáhne do sebe dým, ne příliš - konec cigarety rudě žhne. Všichni ti špinaví starci, kteří stěží mohou přežít puch pomočených a pokálených kalhot toužebně hledí na žhavé světýlko. Kornel se pohrdavě usměje a téměř celou cigaretu hodí do kanálu. "Ubožáci" sykne a vytáhne celou krabičku, hodí ji směrem k nim, všichni se na ni vrhnou a začnou z ní vybírat jednotlivé kusovky. Byla téměř plná, až na jednu chybějící, která skončila v odpadu, uhasila se o špinavou břečku, nyní proplouvá kolem krys, které se topí ve vlastní špíně a snaží se vydolovat z čehokoliv cokoliv k snědku. Spousta mladých středoškoláků se baví tím, že vhazuje mezi mříže kanálů petardy či jiné výbušniny, či tam vystřelují celé zásobníky z pistole (Tady v Praze není příliš obtížné sehnat si nějakou malou zbraň a náboje...). Když nějakou krysu či potkana zasáhnou, nebo se ozve výbuch a ohavný skřek hlodavců, mají vyhráno. Je to jedna z oblíbených her dnešní mládeže, která se bohužel netýká jen krys či potkanů. Ale i toulavé kočky a psy, kteří nemají obojek či známku, která se nedá snadno sundat, čeká podobný osud.
Minulý měsíc byla televizi zpráva, že dva třináctiletí mladíci popravili psa drobnou petardou vloženou do jeho konečníku. Nemusím vám popisovat, jaký to musel být pohled, když to tomu psu roztrhlo půlku těla a on pak ještě několik dobrých minut umíral v neskutečných bolestech. Video se jim podařilo umístit na internet, kde se ke zděšení většiny obyvatel setkali s pozitivními reakcemi.
Kornel se loudal pár hodin po ulici, než léky začaly působit. Cítil se uvolněně a namířil si to do budovy bývalého obchodního centra, které se nyní hemžilo feťáky a prostitutkami. "Pracoval" tady jeho dlouholetý přítel, kterého u sebe nechával občas přespat, když se mu nepovedl kšeft, nesehnal zákazníky a nemohl si dovolit ubytování ani v tom nejlevnějším motelu v Praze. většina z nich byla pěkně nebezpečná, ne přímo ty hotely, ale jejch majitelé... Když se k nim totiž nějaký feťák dostal, většinou jej o všechno okradli, zmlátili a ještě před tím, než se stihl ubytovat tak je vyhodili znovu na dlažbu a protože takový lidé většinou nemají moc peněz u sebe, občas se stane, že přijdou o některé zuby, které se směrem dále na Slovensko a území Podkarpatské rusi (které dnes patří pod Slovenskou část země Slowionské) docela dobře prodají. Obchod se zuby není jediná neobyvklá věc, která se tady děje. I když před tím vláda zavírá oči, jsou mladé dívky a chlapci z celé země prodáváni do Turecka a Ruska, čímž se snaží obcodníci, ale i někteří politici vylepšovat vztahy s Východem. Ročně se takhle náhle "ztratí" až tři tisíce osob, což je doslova alarmující číslo. Nejhorší na tom je, že nikdo proti tomu buď nemůže nebo spíše nechce nic podniknout... Praha 21. století... to nejsou jen historické centra města, divadla a muzea, ale také špína, drogy, násilí, prostituce a obchod s bílým masem.
Komentáře
Okomentovat