Underground [13]

Koupelna byla prostorná, vymalovaná do hřejivé žluté barvy, které kontrastovaly bílé zdobené obkladové dlaždičky, které byly popsány lihovým fixem několika francouzskými citáty. Kornel uklidil vše potřebné zpět do skříňky s červeným křížem a začal leštit zrcadlo špinavým hadříkem, který na skle zanechával stále větší šmouhy. Wojtek se svlékl do naha a postavil se do sprchového koutu, pustil na sebe horkou vodu a oplachoval si obličej. Kornel jej pozoroval v odrazu zrcadla a neunikly mu další modřiny a rány, které byly doposud skryty. Jak přes ně stékala pěna, Wojtek se zachvěl bolestí a rychle rány vyplachoval chladnou vodou. Sprchový kout se po chvilce celý pokryl mlhou, voda se zastavila a Wojtek vystoupil ven. Kapky mu stékaly po obličeji a po celém těle. Kornel si prohlížel znovu zarudlé rány, modřiny všech možných velikostí a barev, ale také celou, dobře stavěnou, možná mírně pohublou postavu a vytáhl ze skříně malý ručník.
Chvíli tam tak stál a hleděl na něj, vzal ručník a začal mu otírat obličej, Wojtek se smál, chtěl mu jej sebrat, ale on se nedal. Vysušil mu vlasy a poté opatrně přejížděl cípem kolem ran, některé byly znovu roškrábány nepříjemným materiálem žínky a krev, které z ranek stékala, se zachycovaly na bělavm ručníku a velice pomalu jej barvily do odstínu plané růže. Wojtek byl v rozpacích, na takové zacházení rozhodně nebyl zvyklý, na cizí ruce, které by se jej tak jemně dotýkaly, nechtěli jej uhodit, či silou manipulovat s jeho tělem. Věděl, že ruce, které se jej dotýkají, jej nechytí pod krkem a nebudou si chtít přitlačit jeho hlavu ke svým kalhotům a nebudou jej ponižovat. Pořád očekával, že se něco zvrtne, že jej najednou uděří, svalí na zem a bude se dožadovat sexu v jakékoliv podobě. Byl stále trochu napjatý a nedokázal se odprostit od myšlenky, že by vlastně klidně mohl být v bytě jednoho ze zákazníků a tohle jej jenom drobná předehra, kterou si chystá nějaký sadistický úchylák. Mokrá a vlhká kůže přece snáší rány mnohem hůře. O to více jej překvapilo, když mu poté Kornel ručník podal, aby si otřel zbytek těla, který yl sice též poset ranami, které však byla mnohem dostupnější a tudíž se nedožadovaly pomoci. Kornel odcházel a Wojtek jej stihl uchopit za kousek dlaně, přitáhl jej zpět k sobě do těsné blízkosti, tak, že se dotýkali špičkami svých nosů.
"Proč? Proč to děláš?"
"Já... netuším... nevím..." Kornel sklopil zrak a koukal na Wojtkova chodila. Zdála se mu poněkud veliká a tak se podíval výše, sledoval jak mu kapka vody sjíždí přes hruď až dolů k podbřišku a poté se zrakem zastavil zpátky na jeho rtech.
Chtěl to udělat. Ale nemůže, je to takový ten pocit bezmocnosti, jak když se natahujete pro něco na čem vám záleží a chybí vám jenom kousek, který by jsete se ještě mohli sice natáhnout, ale vy to vzdáte, protože víte, že to nejspíše nemá žádnou cenu. Wojtek se ještě více přiblížil, Kornel se odklonil a tak jeho rty sklouzly po Kornelově neoholené tváři.
"Promiň" Wojtek sklopil zrak a uvolnil sevření jeho dlaně.
"Já nemůžu... pochop..."
"V pořádku..." Wojtek svěsil ruku a odešel z koupelny.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

sd

Underground II [1]

Underground II [8]