Underground [14]
Kornel stál v koupelně a sledoval, jak jej Wojtek míjí. Proč to udělal? Proč jej chtěl Wojtek políbit? Proč po tom tak toužil a proč nakonec tvář odvrátil? Nemůže... vždyť je to děvka. Jak tak může smýšlet o svém nejlepším příteli? Co to s ním vůbec je? Wojtek stál v kuchyni a napouštěl si sklenici vody, pozoroval jak přetéká a kapky vody dopadají na dno dřezu. Kornel šel za ním, jestli se snad nerozčílil, neurazil a nerozhodl jít "domů". Zastavil se za ním a prohlížel si jej. Chtěl se jej znovu dotknout. Na rtech, na tváři, na hrudi, po celém těle. Když nad tím tak uvažoval, jeho ruka už spočívala na Wojtkově rameni a pevně jej svírala. Wojtek se otočil a pohlédl mu do očí.
"Chci se tě omluvit, bylo to ode mne hloupé a... a..."
"Ne... to já se chci omluvit, já jen... já si už nevím rady... je toho už na mně moc. A když jsi tady... tak..." Kornel nervozitou přeskakoval hlas a škrábalo jej v krku. Wojtek mu podal svou sklenici s vodou.
"Tak?"
"Já jen, že se tady s tebou cítím dobře, ale ty pak zase odejdeš a... budeš zase mezi všema těma... lidma."
"Odpad patří k odpadu... nic dobrého už ze mne nezbylo"
"To není pravda" podíval se na svou ruku, která svírala jeho a přisunul se do těsné blízkosti, tak, že cítil každý kousek jeho holé kůže. Prsty přejížděl po jeho šíji.
"Co to děláš?" Wojtek se rozpačitě usmál a prsty mu přejel po tváři.
"Vůbec nevím..." uchopil jeho ruku a položil mu do dlaně svou hlavu. Wojtek jej vískal ve vlasech. Kornel zavřel oči a rychle jej políbil na tvář. Takové nevinné nic. Na oplátku.
"Proč?"
"Já nevím..."
"Proč mi tohle děláš Korneli..."
"Asi... asi nechci trpět sám..."
"To je trošku kruté, nemyslíš?"
"Ono je doopravdy složité to pochopit, doopravdy mi na tobě záleží... já jen že s tebou..."
"Dost" Wojtek mu přiložil ukazováčkem rty "Pšš... prosím..." Wojtkovi se svezla po tváři slza. "Tohle mi nedělej"
"Ale..."
"Až zítra odejdu, nechci, aby jsi mě tam zase hledal, slib mi to..."
"To nemůžu"
"Slib mi to, prosím"
"Ne... já ti pomůžu, aby jsi si se odtud dostal"
"To nepůjde... a to ani nevadí. Jen tam nikdy nesmíš znovu skončit"
"Nevracej se tam..."
"Nic jiného už stejně neumím..."
"Ale já tě..."
Wojtek jej zastavil. "Neříkej nic, čeho by jsi potom mohl litovat"
Komentáře
Okomentovat