Underground [15]


Jakmile Kornel ucítil dotyk ukazováčku na svých rtech, přivřel oči a zmocnila se jej zvláštní, příjemná slabost. Nevyřčená slova mu proplouvala tělem a drala se na povrch skrz lesknoucí se oči, přes konečky prstů, přes chvějící se tělo. Cítil se najednou strašně provinile a nevěděl kvůli čemu, city jej zrazovaly, oči se zakalily slzami a oddaně se svezl Wojtkovi do náručí. Ten, neočekávajíc náhlý nával svých i Kornelových emocí měl problém se vzpamatovat a tak jej stihl zachytit jen tak tak. Kornelovy slzy mu stékaly po hrudi. Pevně jej objal a vnímal, jak Kornel nasává jeho vůni přerušované občasným tlumeným vzlykotem, který rychle polykal, jako by se za to nesmírně styděl. Wojtek jej uchopil za tvář a chtěl se mu podívat do očí, Kornel je však měl pevně zavřené a i přes to, že cítil, jak do nich Wojtek zrakem proniká, je tak ponechal ještě dlouhé minuty. Možná to byl strach, stud, nervzozita. Možná to byl prostě jen Kornel. Takový, jaký je. Wojtek jej pevně objal a přitiskl své tělo k jeho tělu. Uchopil triko prsty a velice pomalu jej vyhrnoval nahoru, sledoval, jak se pomalu odkrývá Kornelovu nahou postavu, jeho dech i tep se zrychlil, cítil jeho bušící srdce, na rukou mu naskákala husí kůže. Přetáhl mu triko přes hlavu a chvíli jej tak ponechal. Prohlížel si jej a prsty se jej téměř dotýkal, byl jen několik málo centimetrů od holé kůže, takže Kornel cítil pouze teplo, které sálalo z jeho dlaní. Sledoval, jak se mu s hlubokým nádechem napne hruď a s výdechem se jeho tělo uvolní, jak se mu chvějí prsty a jak si palcem přejíždí po ukazováčku, jak si zajíždí nehtem pod nehet tak, aby kůže na hrně prstu zbělala, jak vždycky ucukne rukou a zatne pěst, když se jej omylem letmo dotkne. Pozoroval také jeho pravou ruku, na vnitřní stranu zápěstí, které zdobila dlouhá rána vedoucí přímo přes žíly. Vzpomene se na ten okamžik, kdy viděl Kornela v koupělně, byl v bezvědomí, celý od krve a kousek opodál něj kuchyňský nůž. To bylo poprvé, co si chtěl vžít život. Poté to několikrát zkoušel s prášky na spaní, ale to teprve svou "drogovou" kariéru rozjížděl a vůbec netušil, jaké množství léku má pozřít, aby to znamenalo klidný odchod do říše snů. Wojtek opatrně uchopil ruku a ránu něžně políbil, jako by to bylo něco zranitelného, jako drobné dítě, jako porcelánový talířek, který si vaše babička schovává do saténu a znamená pro ni více než nedělní návštěva kostela. Přejel po ni několikrát prstem a vnímal strukturu, která narušovala jinak hladkou kůži na pravé ruce. Není úplně rovná, na začátku je širší, protože se mu levou rukou špatně zacházelo s nožem a proto dal do prvního úderu největší sílu. Kůže se rozevřela a tak mohl táhnout dál a hlouběji. Nepociťoval tehdy žádnou bolest, jen smutek, který tížil jeho srdce i mysl a jediné východisko mu nebýzela ostrá hrana nože, chladná náruč ocele, která se s chutí zakousla do nevinného mladíka, který už nevěděl, jak má naložit se svým životem.
Na levé ruce měl napsáno posměšné "faggot", jehož význam je znám především mládeži, která přichází do stku s anglickým jazykem. Wojtek tohle slovo nesnášel vlastně jako všechny ostatní anglické i cizojazyčné verze tohoto slova. Pod tímto slovem bylo ještě mezi dalšími drobnými rankami napsáno lihovým fixem "pedał" slovo významově shodné se slovem předchozím. Označoval se tak, i když k těm slovům měl odpor a urážely jej. Na ponižování si člověk zvykne snadněji, když začne u sebe...
Pozoroval také jeho krk a svaly, jak se napínají, jak polyká naprázdno, aby zabránil pocitu sucha v ústech... Nyní hleděl na obrys tváře rýsující se skrze triko. Dotkl se prstem nosu a přejížděl směrem k bradě a zpět, pohladil též oční víčka, která měl Kornel stále pevně zavřená. Znovu se dotkl rtů, které jej chtěly políbit a přiblížil se těmi svými. Netušil jestli to chce udělat. Celé jeho tělo po tom toužilo a srdce říkalo ano, jen mozek jej od toho zrazoval. Nemůže se dovolit něco takového. Nemůže se... tohle přeci nemůže. Člověk jako on... láska pro takové lidi není. To co k němu cítí je určitě jen přátelství. Vřelé přátelství... nebo ne?
Wojtek Kornela chytl za hlavu, stáhl mu triko z obličeje a políbil jej na čelo. Přesunul se k jeho uchu a zašeptal:
"Ty víš, že tohle není správné"
Kornel uchopil jeho dlaň a přiložil si ji k tváři, stále měl oč zavřené a vnímal jen tmu před sebou. Ostaní smysly se zbystřily a tak dotyky Wojtka vnímal mnohem intenzivněji než kdykoliv předtím.
"A ty to víš?"

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

sd

Underground II [1]

Underground II [8]