Underground [16]

"Kiedy sie­dzisz koło mnie i nic nie ro­bisz, ro­bisz dla mnie ab­so­lut­nie wszystko."

"Nevím vůbec nic, ale nechci už litovat věcí, které dělám. Litoval jsem se už dost a nemá to cenu, ničemu to nepomůže"
Kornel otevřel oči a pohlédl na něj. Wojtek hleděl před sebe a v očích se mu leskly slzy. Pohlédli na sebe a oba mučila neskutečná touha po pobliku, zdá se to být primitivní a nepochopitelné, proč se tomu snažili odolávat, ale asi se ani jeden nechtěl ponořit do vztahu, který je předem určen k zániku. Kornel si však užíval každou vteřinu, kdy mohl být v blízkosti Wojtka a ten byl zase vděčný za každý okamžik, kdy mohl Kornela obejmout.

Jako sochy z mramoru,
jako sochy muže
bez času a prostoru,
z nahé Adamovy kůže.

"Pro mne budeš vždy ten nejdůležitější člověk" Kornel mu přejížděl prsty po ruce a kreslil neviditelné obrázky. Wojtek v nich rozeznával jednotlivá písena, slova a symboly a na jeho tváři se objevil nepatrný úsměv.
"Ty pro mne budeš jediným člověkem, ty jediný se ke mne jako k člověku chováš a nesoudíš mne pro to jaký jsem nebo pro to co dělám..."
"Nejsem zaslepenej předsudky a nenávistí vůči tobě ani nikomu z těch 'druhých' lidí, ale pro mne budeš vždycky něco víc, ty si tohle prostě... nezasloužíš..."
"Já si myslím, že tohle je odplata za všechny ty svinstva, která jsem ve svém životě udělal. Tohle je trest, který jsem si zasloužil a já nejsem dost silný na to, abych se z toho vyhrabal"
"Proč nenecháš druhé aby ti pomohli? Člověk nemůže na všechno zůstat sám, některé věci se prostě lépe řeší s... přáteli" Na chvilku se odmlčel. "S lidmi, kterým na tobě záleží a jsou ochotni ti pomoci..."
"Takže tím myslíš jen sebe?"

"To zní trochu... krutě a smutně... nemyslím si, že jsem jen jediny člověk na celém světě, kterému na tobě záleží, tohle nemůžeš říci..."
"No ano... zní to, jako z nějakého ubohého amerického hollywodského filmu (ještě že lidé z Hollywoodu krachli)..."
Kornel se musel usmál "Hollywood?" To už je dávná minulost, na jejich filmy se už nikdo dávno nedívá. V dnešní době je nejlepší francouzská
a belgická alternativní divadelní scéna"
"Hm... taky si myslím"
"Měli by jsme zajít do divadla...
Na některé adaptace francouzských dramat bych se rád podíval. Co třeba Moliére? ... Ale v Národním hrají pořád jen české hry, jsou strašní nacionalisté, rád bych si zašel na něco "po polsku" ale tady je to docela nemožný, možná tak v Sebu, ale tam se dostanu až tak někdy v půlce dubna"
"Nezní to jako špatný nápad, ale umíš si mne představit v divadle? Jen se na mě podívej: zanedbaný, dodrápaný, neoholený a celkově tak nějak ohyzdný. Budu tam všem pro smích a celý divadelní sbor se strachy rozprchne."
"Jasně... už to vidím... víš co? Zítra zarezervuji lístky na něco zajímavého, doufám, že mi pak neutečeš."
"No... pokusím se..." Wojtek se usmál. "Kašli na to... žádné divadlo nebude..."
"Žádné takové, musím tě vytáhnout mezi lidi"
"Eh..."
"Mezi opravdové lidi, za kulturou Seberova..." Kornel se podivil větě které řekl "No... kulturou bych to přímo nenazýval"
"Pravda... Seberov je z velké části průmyslové město, tam moc kultury není, ale část bývalých Katovic je krásná... vybudovali novou botanickou zahradu, největší v Evropě, alespoň něco se těm pánbíčkářům musí nechat..."
"Jestli chceš, můžeme tam s tebou s Magdou a s dalšíma zajet..."
"Né... to ne... vtírat se vážně nechci a zvykat si na luxus vás studentíků také ne... pak se z toho sesypu"
"Ale tak..." Kornel si lehl na postel, rozložil ruce a hleděl na strop. Sledoval, jak se prasklina táhne přes celou místnost a jak se v rohu místnosti objevila pavučina. Wojtek si lehl vedle něj a prsty se mu přecházel po břiše. Kornel se chvílemi zachvěl a poškrábal se na místě, kde se jej dotýkaly prsty. "Neskutečně to lechtá" Usmál se a položil si hlavu na jeho hruď. "Nechtěl by jsi odtud odjet?" Kornel si prsty pohrával s Wojtkovými vousy a pak si sám přejel po bradě. "Měl by jsi se oholit, fakt že jo"
"Ty taky, neskutečně mne těmi svými pícháš do kůže, budu celý potečkovaný..." odmlčel se "Odjet? A kam..."
"Za hranice... pryč"
"Seberov ti nestačí jako místo k útěku?"
"Vůbec ne..."
"A kam by jsi chtěl?"
"Francie nebo Anglie"
"Francie? Paříž? Ty romantiku, ty jsi docela náročný" Wojtek se usmál "Je to hezký sen, bohužel neuskutečnitelný"
"Bohužel..."



Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

sd

Underground II [1]

Underground II [8]