Underground [17]


Kornel si znovu oblékl dlouhé triko a odešel do kuchyně, ze které se po chvíli ozval pád příboru a zvuk roztříštěné sklenice.
"Když se daří, tak se daří!" Kornel proložil své kuchtění několika polskými peprnými nadávkami a nalil na pánev trochu oleje, zapnul sporák a smíchal čtyři vajíčka se solí, pepřem, trochou chili, vše pořádně promíchal a po chvíli nalil na rozpálenou pánev. Během smažení přidal též několik nadrobno nakrájených bylinek a jakmile omeleta byla hotová, pomocí vidliiček ji roztrhal na malé kousky. Zvláštně kořeněná bylinná vůně se vznášela po pokoji a přitáhla zvědavý Wojtkův nos až ke Kornelovi.
"Copak to tu kuchtiš? Podivná omeleta..."
"To není..."
"Ale nádherně to voní... oregáno..." natáhl vůni nosem "Tymián?"
"Jo... snad ti to bude chutnat, jsem otřesný kuchař, většinou si zajdu na něco do bistra nebo vyjídám půlnoční návozy pekáren. Když o tom tak mluvím, dal bych si k tomu bagetu. Hoď to prosím na talíře a já se podívám po nějakém pečivu, jo?"
"Ehm... jo? jasně..."
Wojtek se neohrabaně chopil pánve, a hledal po celé kuchyni talíře. "A kde jsou?"
"Ve vrchni polici!
"Kde?"
"Napravo, tam nad tebou ve druhé polici"
"Kde?"
"Ve skřínce!"
"První, druhá nebo ta se zámkem?"
"Ach jej... ta se zámkem, říkám že napravo"
Kornel se vrátil zpět do kuchyně a z chodby přinesl v košíku několik drobných baget, naskládal je na plech a odstrčil Wojtka "Pálí se ti to" Otevřel troubu a dal je na chvíli rozehřát, vytáhl talíře a nabral na ně usmažená vajíčka. Z ledničky začal vytahovat spoustu věcí "Dáš si na to kečup, majonézu, hořčici, jahodový džem?"
"Jahodový džem?" Wojtek si jej změřil pohledem a zdvihl jedno obočí. "Jahodový džem?" zeptal se projistotu ještě jednou.
"Nebo taky ještě med a možná zbytky tzatziki. Nacpi si na to co chceš, sůl je na stole a lednici nechám otevřenou. Pokud ti nebude chutnat tohle, koukám, že to chytlo poněkud tmavý nádech, klidně to hoď do ledničky nebo do koše a vem si něco jiného. Neptej se a ber si co se ti zlíbí, kdyžtak něco zajdu nakoupit, obchod je otevřený nonstop, takže žádný problém"
"Vyhodit, zbláznil jsi se?" Wojtek se na něj zamračil a ochutnal Kornelův výtvor "Mmmm, vždyť je to vynikající jen tak, i bez kečupu, medu či toho tvýho jahodovýho džemu"
"Normálně to bývá lepší, dal jsem tam málo... čeho to jen" Kornel chvíli převaloval kousek 'omelety' v ústech "Chili nebo oregána... a hlavně..." natáhl se ke stolu pro sůl "...to vůbec, ale ani trochu není slané, zato pepře tam je až až... do pekla, je to nedobré...!"
"Ty jsi ale náročný kuchař a strávník, vždyť je to vynikající, tak to pořád tolik nekomentuj" Wojtek vytáhl z trouby bagety a jednu podal Kornelovi. "Alespoň ty se mi nepodařilo spálit, třikrát sláva"
"Budeme tady stát u kuchyňské linky jak u rychlo-jídelny, nebo co? Proč se neposadíme ke stolu, místa je tam pro čtyři lidi..."
"Jo... jen na sebe hodím spodky ať ti nesedím nahej na ždili..."
Kornel si klepl na čelo "No jo... aby ta židle z tvého zadku neměla trauma... ty seš ale... kašli na to, já taky na sobě žádný nemám, já z toho, že na tom sedíš neumřu a ty snad taky ne... nebo jo?"
Židle i stůl byly ze světlého dubového dřeva a talíře taktéž, dřevěné nádobí byla totiž Kornelova obliba, i když co se příborů týče, zastával pouze dřevěné lžíce, ostatní jako vidličky a nože preferoval hliníkové či z jiného ne příliš přírodního materiálu. Jednu dobu také sbíral z bister a jádelen všechny plastové příbory a všechny do jednoho má pečlivě opláchnuty a schovány v plastovém sáčku.
Oba se posadili na židli a jedli spálenou omeletu, Wojtkovi evidentně velmi chutnala, Kornel si vychutnával především housku.
"Takhle y se mi to líbilo"
"Co?" Wojtek zvedl hlavu od jídla a podíval se na něj... "Vždyť jsem ti říkal, že je to dobré... chutná to výtečně"
"To nemyslím... mám na mysli tohle... eh..."
"Co?"
"To jak jsi tady..."
Wojtek odložil příbor a chtěl začít něcco namítat.
"Já vím, že s tím nesouhlasíš, já jen, že se ve tvé společnosti cítím strašně dobře, nejsem tak odstrčený od světa a nenutí mne to myslete v jednou kuse na léky, kterými zaplňuji všechno. Když si tady, byť tu třeba jen sedíš na židli, hned mi připadá všechno takové... lepší... já nevím... eh... já nevím jak to vysvětlit, aby to vyznělo tak, jak chci aby to vyznělo, protože já ve většině případů řeknu to co chci říct takovým způspbem, že z toho vznikne něco naprosto šíleného, co pochopí málokdo a navíc tomu nikdo nerozumí...."
"Vím na co narážíš, ale..."
"Co ti tady chybí?"
"Ale Korneli.... o to nejde, že by mi tady něco chybělo... je to tu nádherné a je mi tu s tebou doopravdy skvěle, ale jde o to..."
"O co?"
"Že jsem spoustu let zvyklý být sám za sebe, na vlstní pěst, žít ze dne na den... a ne se na někoho..."
"...vázat?"

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

sd

Underground II [1]

Underground II [8]