Underground [22]



Nádech. Kornel stále hleděl Wojtkovi do očí, ten také neuhl pohledem a rukou zajížděl stále níže.
Výdech. Kornel je nervózní. Po čele mu stékla kapka potu, zachvěl se a uchopil pevně Wojtkovu ruku. Byla to muka, ještě stále nevěděl, jestli jej může políbit.
Nádech.
Výdech.
V pokoji byla tma, setmělo se a venku se ochladilo. Za okny byl slyšem rámus městské dopravy a křik opilých bezdomovců, kteří se jako každý den, kdy si vyžebrali nějaké peníze vraceli z blízké putyky, aby mohli zapít svůj žal nad svým osudem. Kornel pro ně neměl pochopení, především také proto, že se řadili na stejnou příčku. Odpad města, to není příliš hezké označení. Teď se na ně může dívat spatra. Doslova.
Nádech.
Je to něco velice zvláštního. Ty pocity, které kolovaly v Kornelově hlavě... nemohl věřit tomu, že se chystá mít sex se svým nejlepším přítelem. Dobrovolný sex se zástupcem stejného pohlaví, připadalo mu to neskutečné, nikomu za nic neplatí, nic nemusí předstírat. Vše je to skutečné. On, Wojtek a jeho pocity. Jeho mysl, jeho tělo a duše. Vše to má nadosah, není to jen hra. Nikdo není zákazník a nikdo nikomu neprokazuje služby. Zezačátku konkurence, poté přátelé a nakonec milenci? Ne... nemůže to být skutečné...
Výdech.
Leželi na boku, aby si byli rovni. Nikdo neměl nad nikým navrch. Sledovali každý kousek partnerova těla. Jejich pohledy se do sebe zarývaly s takovou lehkostí, jako by si dokázali navzájem číst myšlenky. Stačil jeden dlouhý a upřený pohled do očí a všechno napětí, které mezi nimi bylo, vymizelo náhle jako pára nad hrncem. Udělá to. Hned.
Nádech.
Nikdo nebyl první, bylo to vzájemné, poněkud zvláštní propojení, které je přimělo semknout se v jeden dlouhý polibek. Něco takového dodnes ani jeden z nich necítil. Vlastně ani nedokázal. Jiskry, teré proletly celým jejich tělem, ten zvláštní pocit v podbřišku, to šimrání, které se lehce klubalo z těla ven. Mysl se zatemnila a oči se ponořily do hluboké tmy, aby oba mohli vnímat tento okamžik ještě intenzivněji. Ten zvláštní tlak v jejich hlavě...
Nádech? Chtěl se nadechnout. Nemohl. Byl ochrnut intenzitou tohoto polibku, nedokázal se soustředit na nic jiného než na rty, které se pevně drží těch jeho. Přicházela druhá vlna jiskření, která způsobla husí kůži po celém jejich těle. Zajisté to byl také zážitek pro jejich budiče hormonů, kteří ihned poznali, že tohle je zcela něco nového. Něco, co jejich tělo ještě neažilo a mysl se z toho těžce vzpamatovává. Dle toho se také přizpůsobil zbytek jejich těla, který se však nesnažil narušovat intimitu tohoto okamžiku. Oba byli vzrušeni a nikoho nenapadlo se schovávat nebo se za sebe stydět. Na tohle nebyl zkrátka čas. Kornelem však nejdnou proběhl kratičký záchvěv lítosti. Tohle se může stát jen jednou za život a on si chce tento okamžik uchovat navěky. Chce na něj myslet když usíná a když se ráno probouzí, když jej přepadne smutek a i když je pln radosti. Tento pocit však rychle vystřídala zlatá vlna štěstí, která projela a zahřála celé jeho tělo. Cítil jak prostupuje tělem a zastavuje se na jeho hrudi. Přesně u srdce. To se silně rozbušilo. Jejich těla se přimkla k sobě, takže oba cítili tlukot srdce toho druhého. Toto zvláštní propojení proměnilo jejich tělo v jedno.
Oba nechali oči ještě chvíli zavřené, jako by se báli, že všechny tyto krásné pocity zmizí, jakmile je otevřou.
Když se k tomu nakonec odhodali, už se na sebe nedívali stjnýma očima jako před polibkem. Už to nebyl Kornel a ani Wojtek. Cítili se propojení a v u srdce je hřálo, jako by v něm nosili část toho druhého. Tohle ani jeden nečekal od obyčejného polibku. Ten však dokáže činit tak neskutečné věci, které si jen málokdo uvědomí...
Wojtek políbil Kornela na hruď a nosech vdechoval vůni jeho kůže. Znovu jej políbil, náruživěji než poprvé a opatrně mu odtahoval nohy od sebe.
Výdech.
"Neboj se..."
"Věřím ti" Kornel uchopil Wojtka kolem krku. Cítil, jak tiskne jeho nohy a opatrně do něj vstupuje. Slastně zavřel oči a přožil to celým tělem. Wojtek celou dobu detailně pozoroval výraz v jeho tváři. Jemně se k němu přisunul, podložil rukou jeho záda a přitiskl se k jeho stehnům. z Kornelovy tváře vyčetl mírné napětí a tak trochu zvolnil a povolil. Nechce, aby to pro něj bylo nepříjemné. Chce, aby věděl, že i sex dokáže být nádherný, pokud je partner citlivý a záleží mu na celkový prožitek onoho okamžiku než na chvilkové uspokojení.
Nádech. Kornel zaklonil hlavu a z úst se mu dralo tiché vzdychnutí, které zakrýval dlaní. Kornel mu je odtáhl, chtěl se mu dívat do tváře. Znovu jej políbil, aby zachoval jejich intimitu a vzájemnou blízkost a pomalu zrychloval tempo. Kornel se přízpůsobil a ruce obtočené kolem Wojtkova krku silně tiskl k sobě. Nehty zarýval na Wojtkova těla, celý se propínal a z zhluboka oddychoval.
Nádech.
Výdech.
Nádech.
Výdech.
V rytmu tiché hudby se jejich těla propojila a to co proklínali se stalo klíčem ke spojení jejich duší.
Nádech.
Výdech.
Nádech.
Výdech.
Tlumené zvuky se nesly tmavou tichou místností a zanechávaly nepatrnou ozvěnu, která se skrývala a koutech a rozích jednotlivých pokojů...

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

sd

Underground II [1]

Underground II [8]