Underground [23]


23. 3. 2012

Sluneční paprsky se dostávaly do Kornelova bytu a osvětlovaly celou místnost, stíny, které vrhaly jednotlv předměty vesele poskakovaly před vycházejícím sluncem. Na posteli leželi dva muži v těsném objetí, jeden měl položenou hlavu na hrudi toho druhého. Oba spokojeně oddychovali. Chladivý vánek hladil jejich odhalená těla.
Ozvala se siréna. Hluboký zvuk, který trval nepřetržitě asi patnáct vteřin. Poté se zopakoval.
Razie!
Městem se rozeběhla policie a útočila na místa, kde se nacházely prostitutky, do barů a motelů. Zátahy na homosexuály, feťáky a děvky probíhaly mnohem častěji než tomu bylo dříve. Za chvíli budou prohlídky veřejných bytů.
"Zatraceně!" Kornel se probudil a prudce se zvedl. Tlak stoupl do hlavy a před zrakem se mu zatemnilo. "Do prdele!"
"Wojtku, vstávej!" Kornel do něj několkrát štouchl.
"Co?"" Wojtek se převrátil na bok a promnul si zrak. "Co je?"
"Zátah... ty vole!" Kornel vylezl z postele a začal na sebe navlékat oblečení. "Schovej se někam"
Siréna se znovu ozvala.
"No to kurwa!" Nyní se probudil i Wojtek. Po zemi posbíral kusy oblečení a ve spěchu je na sebe navlékal.
Kornel vyhlédl z okna. "Jsou ve vedlejším paneláku, vyběhni ven a nepoflakuj se příliš kolem nich."
"Kde jsou kalhoty?" Wojtek pobíhal po místnosti.
"To je jedno, vezm si třeba ty na židli!"
Wojtek po nic hrábl a rychle je na sebe navlékl.
"Na!" Kornel po něm hodil nějakou knihu. "Vem si ty skripta, ať vypadáš jako vzorný student. Řekni, že spěcháš na přednášku, snad tě nechají být. Zkus si jich nevšímat, jsou to hrozné svině!"
Wojtek se k němu přiblížil, objal jej a krátce políbil na rty. Kornel zavřel oči. "Utíkej, za chvíli polezou až sem, přijď za dvacet minut, jasný?"
"Jasný!" Wojtek vyběhl z bytu a z chodby šlo slyšet pouze klapání jeho podrážky o podlahu.
Wojtek se postavil k oknu a sledoval, jak Wojtek vychází z budovy.
"Dobrý... dobrý... zatím je to v pohodě... hlavně ať nečumí na ty fízly" Kornel nervózně poklepával nohou.
Jeden z příslušníků VB si však Wojtka všiml a přistoupil k němu.
"Dobrý den... běžná veřejná prohlídka dokumentů. Váš občanský průkaz prosím..."
Wojtek se zarazil. On přeci nemá žádny občanský průkaz. Aale přitom je "plnohodnotným" občanem Slowiony.
"Váš občanský průkaz, prosím..."
Wojtek pevně tiskl knihu v ruce. Co udělat? Má začít utíkat? Těkal pohledem po všech lbízkých uličkách a chystal se po příslušníkovi VB hodit knihu, aby jej zdržel. Všiml si však pistole připevněné k jeho opasku. Tohle nechtěl riskovat.
Policajt si všiml Wojtkovy nervozity a zajiskřilo se mu v očích. "Přistupte si ke zdi"
Odvedl jej do uličky vedle domu, aby jej nikdo nemohl pozorovat. Wojtek na sucho polkl. "Co chcete? Průkaz u sebe nemám!"
"To je ale chyba..." Uchopil jej za triko a přitlačil na zeď. Odtáhl mu nohy od sebe a projížděl jednotlivé kapsy.
"Léky na epilepsii?" podíval se na krabičku, kterou vytáhl a odhodil ji na zem.
"To... to je..."
Policajt jej kolenem udeřil do rozkroku. Wojtek se svezl na zem.
"Zasraný buzerante! Nevíš, s kým si zahráváš... klidně tě tady odprásknu. O jednoho zkurvysyna méně" Odplivl si na zem.
Wojtek chtěl něco říci, ale dostal kolenem do hlavy, náraz byl tak silný, že se udeřil ještě do stěny domu. Cítil, jak jej uchopil ze zadu za vlasy a přitlačoval si jeho obličej k rozkroku. "Líbí se ti to, ty svině?" Znovu jej přirazil ke zdi a celým tělem se k němu tlačil. Wojtek se nemohl nadechnout.
"Vím, kdo jsi. Odpad ze Stoky, že? Včera v jednu ráno jsme dělali zátah tam... a jediný, kdo mi tam chyběl, byl náš milý Wojciech!" Znovu jej chytil za vlasy a vytáhl jej nahoru. "Ty nevíš, kdo jsem?" Znovu jej uděřil kolenem. Tenokrát do břicha. Wojtek se už nesnažil vzdorovat.
"Tak se podívej, podívej se na mě, ty hajzle!"
Wojtek si prohlížel tvář muže. Nebyla mu ničím povědomá. Viděl stovky takhle odporných mužů... nevěděl, čím by mu tato měla být známá.
"Kdo jsi?"
"Ale... copak? Lidem ze Stoky pravidelně mažou paměť?"
"O čem to mluvíte?"
"A co ty zvrácený orgie loni v létě? Nic?"
"Co?"
"Jel jsi po mně celou noc... chtěl jsi, abych tě bičoval... pořád nic?"
Wojtek si stále nemohl nic vybavit. Znovu jej udeřil kolenem do obličeje. Z nosu se mu spustila krev."
"A co piss? Ten se ti taky přece vždycky líbil, ne?" Rozepl si poklopec, vytáhl jej a začal na něj močit.
"Do prdele!" Wojtek si zakrýval obličej a snažil se postavit na nohy. "Co děláš?"
Ozvalo se několik hlasů, které se blížilo. Police zachytila několik dealerů a v poutech je odváděli.

"Michal, kde si?"
"Poď, už ich pár máme!"
Policajt se otočil, dokončil činnost a zapl si pokopec. Wojtek využil jeho nepozornosti a snažil se utéct. "Zasraný fašisto!" křičel na něj a utíkal co mu nohy stačily. Michal se za ním rozběhl, po chvilce se však zastavil. "Seru na něj!"
"Michal, čo robíš?"
"Chčiju, co jinýho..." naštvaně strčil ruce do kapes a zamířil si to k několika mužům, kteří stáli u aut v poutech. Všichni byli evidentně silně závislí uživatelé heroinu. Nepřítomný pohled, vychrtlí, mastné vlasy a špinavé oblečení. Na rukou měli několik trombóz a všechny žíly dokonale rozbodané. Jeden se z nich pokusil o útěk. Neohraběně strčil do jednoho z příslušníků VB a běžel rovnou uličkou. Nikdo za ním nespěchal, něměl kam utéct. Michal vytáhl pistol, nemusel se příliš soustředit, tohle bylo jako trefit plechovku ze vzdálenosti jednoho metru. Výstřel. Muž těžce dopadl obličejem na zem. Přímý zásah do hlavy. Krev se rozstříkla a zbarvovala špinavou silnici do ruda.
"Odkliďte ho!" odplivl si na zem. "Napadení stážníka a pokus o útěk. Ty zbylé odvezte..."

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

sd

Underground II [1]

Underground II [8]