Appartamento Londra [2]
Byt číslo 808 - Astrid Lösenhön
Je to čarodějnice? Celý blok si myslí že ano. Astrid je šestapadesát a ve svém bytě bydlí už čtyři roky. Ven vchází zřídka, většinou ji nákupy donese paní Jonesová z vrchního patra. Neznamená to však, že by byly přítelkyně, o tom se takhle ani nedá hovořit. Spíše taková protislužba. Astrid ve svém domě pěstuje spoustu různých bylin všeho druhu, některé méně legální než ty druhé. Co nikdo nevidí, nikomu nemůže uškodit. Ven se dostávají pouze malé úhledně zabalené balíčky s vysokým obsahem THC. Paní Lösenhönovou však mají všichni rádi, protože kdyby neměli, určitě by je proklela. Děti od Hellslyů prý zaslechli, jak si ta "stará čarodějná baba" nahlas mumlá zaklínadla a zpoza dveří se ozýval šílený skřekot několika koček. Samozřejmě, že hned letěli za rodiči, ale pan Hellsly se jako vždy ušklíbl nad novinovým článkem v EconomyPost, napil se černé kávy bez cukru a mléka (jaký to hnus) a vyslechl si stížnosti svých malých ratolestí. Byly čtyři: Lucy, Mike, John a Margarette. Hellslyovi se snažili vypadat jako spořádaná britsko-americká rodina někdy z poloviny padesátých let, těžko říci, jestli se jim to dařilo. Pevně stanovené role v domácnosti a standartní hierarchie byla jako pěst na oko v moderním 21. století, ale dle pana Hellslyho je výchova tvrdé ruky nejlepší metoda a hlavní slovo má mít muž. Tradice jsou jediná hodnotná věc, kterou si nejspíše ze svého ubohého dětsví přínesl. Nebyl to však zlý muž, svou rodinu nadevše miloval. Dře jedenáct hodin denně v továrně na opravu všemožných strojů a výrobu náhradních součástek do automatů na kávu, má mizernou pozici, kde si na něm vylévá řečičky každý floutek z univerzity, který má magisterký titul z inženýrství... nemůžete se tedy divit, že jako nedostudovaný inženýr s mizernou prací a bez špetky autority v práci musí své ego hýčkat alespoň v domácnosti. Jako každého správného Američana musí děti ctít a mít k němu respekt, na slovo poslouchat a manželka má být oddaná. Jsou to možná stereotypy, které by se hodily do nějakého televizního sitcomu z minulého půlstoletí, ale bohužel, pan Hellsly se svých prapodivných zásad nechtěl vzdát. Přesný řád, pravidla a disciplína mu dělaly stejnou radost jako čerstvě nachystaná košile, kterou mu večer žehlila jeho milovaná žena. Paní Hellslyová, křestním jménem Becky, v dnešní době až nepřirozeně konzervativní domácí puťka, jejíž malířksý talent v ní dokázal potlačit její otec a její muž v tom směle dál pokračuje. Nechodí do práce, celý den věnuje péči o Lucy, nejmladší, teprvé šestiměsíční holčičku a o zlobivá dvojčata Johna a Mikea. Margarette, čtrnáctiletá mladá slečna je každý den zavalena povinnosti a pomoci v domácnosti, zatímco její mladší bratři dovádí v obývacím pokoji. Právě shodili matčin oblíbený obraz. Sklo se roztříštilo o podlahu.
Byt číslo 906 - Hellsyovi
Paní Hellslyová přiběhla do obývacího celá uřícená, zpocená a s flekem od rajské omáčky na triku.
"Tak kluci, kdo z vás dvou to byl?"
"Tak kluci, kdo z vás dvou to byl?"
Každý ukázal na toho druhého.
"To si snad děláte legraci, můj oblíbený obraz! Víte kolik stojí nové sklo?" dřepla si k obrazu a začala sbírat střepy, odkládala je vedle rámu. Chlapci pokrčili rameny a snažili se vyklouznout z pokoje.
"Stát!" ani nezdvihla zrak, jen na ně ukázala prstem, ze kterého vykoukla malá kapka krve.
"Maminka krvácí, podívej Mikeu, co jsi provedl"
"Jak já? To není pravda! To ty jsi jej shodil"
"Ne-ne, to ty" Oba se začali pošťuchovat a navzájem se obviňovat.
"Meg! Pojď sem, prosím tě!"
Z pokoje se skrz zavřené dveře ozval pláč. "Proč křičíš mami, vzbudila jsi Lucy... víš jakou mi to dalo práci ji uspat?" Margarette ve tváři rudá, v ruce chrastítko, hodila jej na zem.
"Mladá dámo, na tvé výkyvy nálad nejsem ani v nejmenším zvědavá. Dones si smeták a lopatku a posbírej ty střepy."
Meg na ni vrhla vražedný pohled.
"Prosím tě..." doplnila matka větu.
"Ale... já nic neudělala, proč bych měla uklízet něco, co tihle blbouni provedli"
"Jak to mluvíš!" paní Hellsyová výhružně pozdvihla prst a ošklivě se zamračila. "Chceš, aby se pořazali o ty střepy, vidíš, jak je to ostré" ukázala jí zakrvácený prst.
"Snad nejsou tak malí, nemaj dělat hlouposti, alespoň se poučí"
"Já se s tebou nemíním dohadovat, vařím oběd a nemám čas se tu s vámi handrkovat." Ty" ukázala prstem na Meg - "Ty posbírej střepy a vy, pánové, mazejte do pokoje. A žádná televize, nebo vám ji přijdu odpojit. Běžte se učit. A za trest žádné čipsy po obědě nebudou, smiřte se s tím..."
Dvojčata se snažila protestovat.
"Ale mami, mami, to není spravedlivé, to..."
Výhružný pohled paní Hellslyové však stačil na to, aby všichni rázem zmlkli. Margarette začala poslušně sbírat střepy, ale jen co matka byla k ní zády, vyplázla na ni jazyk.
"Mami, mami - Meg na tebe vyplazuje jazyk" Malý John se mohl přetrhnout, aby mohl své sestře udělat sebemenší potíže.
"Vůbec se mi nelíbí, že žaluješ na svou starší sestru, tohle vůbec není pěkné!.. A Margerette Elisabeth Hellslyová, velice se mi příčí tvé chování, jsi už téměř dospělá a chováš se jako tví malí bratři".
"Neříkej mi tak" Meg byla uražená a v očích ji plály blesky čtrnáctileté zuřivé princezny.
"Všichni si běžte uklidit do svých pokojů, za chvíli přijde tatínek na oběd a nechcete, aby byl zase naštvaný..." paní Hellslyová pohlédla na Meg. Dělala si starosti, tak jako každá matka, o morální vývoj své dcery - nechce, aby odmlouvala, byla sprostá a urážlivá. Ale to je holt puberta a musí se s tím holka vypořádat.
Komentáře
Okomentovat