Rok do maturity
I když články dokazující čtřletou historii tohoto blogu jsou schovány hluboko v útrobách systému blog cézet, pořád si pamatuji článek, který jsem psal ještě jako student devátého ročníku. Byl jsem nadšený ze dne otevřeých dveří na mé nynější střední škole a plný euforie jsem tvořil grafické prkotiny s tématem města ve kterém studuji.
Uběhly tři roky. Už je mi konečně osmnáct. Čekal jsem, že se něco změní, že se třeba konečně přestanu stydět za své názory a konečně promluvím veřejně o všem, co jsem celý rok schovával na dvou blozích.
Opowiadacz je nějakým způsobem nenávratně smazán, nicméně jako důkazní materiál o pochybných pohnutkách mé mysli by mohl sloužit všem dokonale. Sinai ví.
A taky jsem se odtstranil z Piccola italia a to už ani nevím jak, nejspíše nejsem tak trpělivý jak jsem sám od sebe očekával a nějakým způsbem jsem uzavřel kapitolu.
Neměly by kapitoly býti uzavřeným celkem jedné myšlnky? V tom případě jsem tuto premisu nenaplnil. Nevadí.
Na tomhle blogu se cítím strašně ohrožený, jako bych si musel hlídat každé slovo, které tu napíši, aby se nedostalo ven mezi lidi. Proč?
Jako malé dítě bojící se ošklivých pohledů sousedů nedokáži psát otevřeně. Kysi jsem tu psal dlouhé články jako takzvaná "témata k zamyšlení". Dnes jsem se vypracoval tak, že nic krátkého už ani napsat neumím. Kvantita překonala kvalitu, se kterou to vždy bylo takové nemastné neslané.
Přemýšlím, co se s tímto webem stane... Underground mě příliš nebaví, ale také mne zajímá, co se stane s některými z postav. Vím, že s nimi můžu jakožto autor udělat prakticky cokoliv a že je hloupost nad tím jakkoliv uvažovat, kdo však píše pár let povídky tak jako já. A kdo jich nenapsal tolik, že se mus všechn postavy slily v břečku, ví o čem mluvím. Postavy manipulují s námi autory mnohem více, než jsme si schopni připustit (Sinai by si mohla vzpomenout na mého francouzského přítele, kterého jsem nechal už asi čtvrt rok čkat na schodech.).
Tento blog neprožívá svou renesanci, je to spíše takové vumělkované něco.
Budu vždycky Katashi, protože pře pěti lety vznikla a asi navždy se do mne zapsala. A já taky pod tímto jménem udělal pár věcí, které na internetu ještě nějakou dobu zůstanou. Nepokoušejte se zjistit všechny aktivity, které má identita učinila. Je to asi nemožné.
Když si vezmu že zhruba tak za dva ruky se spousta lidí kdysi ženila a měla rodinu, mě připadá, že tak nějak ztráím směr.
Užít si příští rok, odmaturovat a studovat dále.
Zdravím zletilé i nezletilé (!) čtenáře tohoto blogu.
Snad se ještě někdy dočkáte Undergroundu. Minimálně však dotvořím píběh Kornela a Wojtka. Těm by stačil i vlastní příběh :)
Komentáře
Okomentovat