Underground II [7]




Kornel seděl na zemi. Byl unavený a nešťastný. Copak mohl odejít? Jen tak bez rozloučení? Copak mohl ODEJÍT? Nechat jej jen tak... poté co se zase po tak dlouhé době setkali? Díky němu se Kornel necítil tak sám. Ten, koho chtěl mít při sobě po zbytek života odešel. Bez jediného slova.
Jediné co zůstalo je káva na stole a pár kostek cukru. Měl vztek, chtěl křičet, nadávat... ale ze všeho nejvíc plakat. Cítil se najednou zase tak prázdný. Nahmatal za hlavou šuplík a vytáhl z něj nůž na vyřezávání zeleniny. Několikrát jím bodl ze spodu do židle, až se sedák uvolnil a upadl. Nestačilo to. Sklíčenost ani vztek nepolevovala. Vzal nůž do pravé ruky a vyhrnul si rukáv až nad rameno. S tlumeným křikem skrze zatnuté zuby pronikl čepelí do kůže a rychlým pohybem vytvořil hlubokou ránu, ze které si řinula krev. Cítil se trochu lépe, vztek nahradila lítost a po tváři stékaly slzy.
Cvakla klika a hlavní dveře od bytu zavrzaly. Kornel zvedl hlavu a zaposlouchal se. Třeba to byli sousedi odvedle. Dveře se zabouchly a tiché kroky si to mířily do ložnice a odtud zpět na chodbu a do koupelny. Kornel se zprudka postavil na nohy a rozrazil dveře od kuchyně. Byl tam Wojtek. Kornel se ztěžka nadechl a rozeběhl se za ním, i když je dělily sotva tři metry; vrazil do něj a silně jej objal. "Blbloune"
Wojtek se usmál a byl zaražen Kornelovým 'přímým útokem'. "Co-co se stalo?" chytl jej pevně kolem ramen, když uslyšel tlumený vzlykot.
"Jaj, co se děje? Jen jsem z lékárny vzal něco na žaludek, včera jsi nevypadal vůbec dobře a celou noc jsi prozvracel. Jsi v pohodě?"
"Pitomče! Já jsem... já jsem myslel že jsi zase odešel... jen tak..."
"Však jsem ti nechal na stole vzka"... Wojtek zašátral po kapse a vytáhl smuchlaný útržek novin, na kterém bylo napsáno: "Jsem v lékárně. W" ... "Promiň, moje chyba... chtěl jsem jen sehnat nějaký léky, ale bylo stejně zavřeno" Vytáhl pár mincí z kapsy u košile a podal je Kornelovi.
"Ležely támhle na poličce, tak jsem si je půjčil... neboj, je to všechno, nic jsem ti nevzal..."
"Tohle už nedělej, prosímtě, ne potom, co jsme se bavili o tom, že utečeme. Všechno to vypadalo tak vážně, že jsem měl pocit, že jsi se sebral a jen tak odešel. Sám"
"Ráno moudřejší večera... myslím to vážně; tohle není věc, která by se dala sfouknout za den, nejsem blázen a ty snad taky ne..."
"Ne..."
"Včera jsi vypadal na umření, dokonce hůře než já tehdy - byl jsi v bezvědomí - co se stalo?"
"Netuším... asi jsem jen unavený, to ta škola, práce a ještě k tomu ty..."
"Tak to pěkně děkuji" Wojtek do něj dloubl loktem a usmál se.
"Ale... tak...ach jo. Tak jsem to nemyslel, jen je toho strašně moc v jeden okamžik"
"Měl by jsi se osprchovat, včera jsem tě stěží dostal do postele, dostat tě na rukou až do tohoto patra nebyla legrace. Ta malá holčička ze mně byla trochu v šoku."
"Já ani nevím, že v tomhle domě nějaké děti bydlí. To jsi se se mnou vláčel po tolika schodech?"
Kornel otevřel dveře od koupelny a svlékl si zpocené šaty.
"Ty jsi asi jediný chlap, při kterým se s mým tělem ještě něco děje, když jej vidím..."
Kornel se otočil na Wojtka, jehož volné kalhoty ihned prozrazovaly, že pod tímto kusem oděvu se skrývá jen kus pravého muže, byť na to jeho jizvami pokryté vychrtlé tělo nevypadalo.
"Dobře, tak už vím, na čem vždy drželo tvé oblečení" Během několika málo okamžiků ležely kalhoty na podlaze a oba nyní stálo tělo na tělo namačkáni ve sprchovém boxu. Voda stékala po jejich tělech a Wojtek zaznamenal Kornelovu otevřenou ránu na rameni.
"Kdy to?" přejel prstem podél krátké čáry táhnoucí se šířkou jeho ruky.
"Nech to plavat"
Voda vymývala ránu a Kornel se do Wojtka zavěsil. Cítil jeho hřejivé tělo, ale také vystouplá žebra. Skrze zavřené oči mohl vnímat každým kouskekm svého těla tělo svého partnera. Rty přejížděl po šíji, zatímco ruce pokrývaly Wojtkovu hruď. Jeho tělo bylo sice hubené, ale také osvalené, žádný tuk. Tvrdé bicepsy, prsní svaly, ale také břicho bylo jako z kamene. Ruce sjely ještě níže. Jednou mu nadzvihl hlavu a lehce jej kousal do ušního lalůčku. Bylo to jako extáze. Wojtek dal průchod svým tělesným tužbám a těžce vydechoval. Zajel sými prsty do Kornelových vlasů a celý se mu odevzdal. Horká voda zamlžovala sklo, taktéž jako hluboké oddychování Wojtkovy tváře přitiskuté na dveřích boxu. Po Kornelově paži stékala krev a do rány se dostávala voda, která ránu vyčistila. Štípavá bolest jej mnohem více stimulovala a on zatínal nehty do Wojtkovy kůže.
"To... to... sklo... praskne, jestli na něj budeme vyvíjet... takový tlak" Wojtek otočil Kornela a začal rty pokrývat jeho tělo. Horká voda zbarvila jejich kůži do ruda stejně jako žár jejich chtíče.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

sd

Underground II [1]

Underground II [8]