Big maple - [4] Maison ou appartement?


Skutečně to byl dvojdům! Nejenže měl každý z nich zvláštní vchod, ale oba byly vzájemně průchozí v prvním patře, to bylo neskutečné - strašně moc jsem se tešil, až se nastěhuji. Nábytek jsem neměl s sebou žádný (tahejte se s tím přes půl zeměkoule), většinu jsem prodal a vzácné kousky si ode mne odkoupili rodiče - ne, že bych jim to nehtěl dát zadarmo, vždyť jej často kupovali oni sami, ale chtěli mi dát nějaký kapitál do nového života. O tom, jak vzali můj odchod... o tom raději jindy.
Bydlel jsem v domě s Moritzem a měli jsme červené vchodové dveře - nevím, která část zjištění mě měla uklidnit a která znepokojit. Jak často se vám stane, že jako dospělí budete bydlet s lidmi z vaší univerzity? Šest nás bylo a nebyl to nikterak špatný počet, alespoň jsem věděl, že nikdy nebudu sám.
No... spíše jsem v to doufal.
Kuchyň nemohla být menší, ale já jsem si sní vystačil. Na ty snídaně to stačilo. A komu ne, kousek od nás se nacházel fakt dost stylový bar (tam jsme trávili téměř každý večer a za ty roky se tam událo nespočet zajímavých věcí které změnily život nejen mně...)
První krok do nového domu byl plný elektrizujících emocí. Toto je můj nový domov. Z Paříže jsem utekl do pulzující tepny Kanady. A za rohem USA (vlastně jsem si příliš neuvědomoval tu vzdálenost, na mapě to vypadalo hezky a navíc: byl jsem přeci úplně na jiném kontinentě! Ne, že bych necestoval nebo tak, ale žít takhle! Myslel jsem si, že to byla nejlepší věc, která mne mohla potkat - a dodnes toho nelituji). Hele, měli jsme jenom v našem (jak skvělé slovo "náš") bytě dvě koupelny - po kolejích to byla vítaná změna. Byl to takový staromládenecký byt (mám takový pocit, že to slovo se velice rychle uchytilo a později mi přichystalo i několik nepříjemných nedorozumnění).
A ten gauč byl neskutečně ohromný, zabíral takřka polovinu obýváku - a taky byl rozkládací, takže rázem zabíral celou místnost.
K čemu byl Moritzovi tak velký gauč-postel, když nahoře byly dvě ložnice?
"Když si v noci přivedeš nějakou fakt na mol holku, nemůžeš po ní chtít, aby vyšlapala tolik schodů - to by ji unavilo a pak by v tý skvělý posteli usnula - a od toho ty matrace fakt nejsou dělaný"
"Ne? zdvihl jsem obočí - "A na co tedy?"
To, co naznačil pohybem těla a gesty mi jako vysvětlení postačilo.
"A jak často to takhle provozuješ Moritzi?"
"Jóp... klidně třikrát za den, naskytne-li se příležitost..."
"Co?" Trochu jsem se zasekl. "Myslíš s jedním člověkem... a týdně, že jo?"
"Víš co, Ansi... ty jseš rozumenj chlap, nechovej se jak vůl. Víš o čem mluvím... co?"
"Vau" začínal jsem být krapet frustrovaný a vyděšený. Batohy a cestovní tašky jsem přisunul ke zdi a prošel dveřmi (jak geniálně to měli vychytaný) do druhého domu. Z obýváku do jídelny. Vlastně oba domy měly místnost kříženou mezi jídelnou a obývákem (často pojatou jako jídelní ložnice "Essenschlafzimmer" - ke vzteku Moritze jsem vymýšlel neskutečné složeniny, abych ukázal jak směšný tento jazyk občas dokáže být. Kdyby si vystačili se dvěma členy jako my...)
Loretta smažila lososa a holky jí pomáhaly. Musel jsem jí obejmout, tak dlouho jsme se neviděli. Vykládali jsme si ve francouzštině - byl jsem jediný, s kým byla ochotna si v tomto jazyce povídat. Myslím si, že se neměla za co stydět - mluvila hezky a tak jsme chvíli polemizovali nad tím, proč nevychovávali děti bilingválně. Když však holky adoptovaly, byly už ve věku, kdyby se jim druhý jazyk přijímal hůře, tak zůstaly jen u angličtiny - vzhledem k Elizabeth i k místu ve kterém bydlí (i kdž v tak smíšeném městě jako je Toronto, by se holky mohl naučit klidně více než jeden cizí jazyk). Ale souhlasila s tím, že bych Adele a Beu mohl klidně cvičit ve volném čase - byl jsem spokojený. Měl jsem několik otázek na Lori a Eliz, ale ták - jsem tu první den a měl jsem chuť se jít napít a hlavně se jít podívat do města. Ale stejně jsem měl pocit, že bych se ztratil - ošlehaný Pařížan se ve mně po pobytu v Bruselu tak nějak ztratil. Ale i tak jsem se cítil suprově. Němec, Francouz, Angličanka a Loretta (ta, pokud vím, měla matku z Walesu a otce ze Švýcarska. Zkrátka jsme to této šílené společnosti zapadali dost dobře, co?

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

sd

Underground II [1]

Underground II [8]