Big maple - [5] Stranger in a bar


Všichni jsme si sesedli u jídelního stolu a Loretta přinášela talíře s pečenými kousky lososa, bramborovou kaší a brusinkovou omáčkou. Netušil jsem, jestli to je nějaké typické kanadské jídlo nebo inspirace Ikeou, ale bylo to výtečné - Lori se za ty roky osvědčila jako nejlepší kuchařka - taky že si chtěla založil vlastní restauraci, ale osud jí zatím nepřál. Pořád jsem si chvílemi přimadal jako ve snu - vážně jsem v Kanadě? Sedím u stolu se starými přáteli a k tomu nám hrajou nějaké hity z rádia.


"Co říkáš na tvůj nový domov, Ansi?" Elizabeth mi nalila do sklenice 'Côtes de Provence', - chutné růžové víno. Moritz se ušklíbl a se narážkou na "teploušskou" barvu odmítl a dal si pivo. Ten chlap nikdy nebyl moc gurmán. Ale oběd byl výtečný. Adele si sice občas vymýšlela nějaké imaginární kosti, aby směla sníst jen kaši... ale nedávám ji to za zlé - její porci jsem směl sníst já, takže to bylo v pohodě. Byla to dost rodinná atmosféra. Taky to byl jeden z mála obědů, které jsme tady měli - většinou jsme jídávali večer - a to buď klasicky doma nebo tak různě po barech.
Zabydlel jsem se docela rychle - navíc ta postel - takhle velkou postel jsem snad nikdy v životě neměl - a jak skvěle se v ní spalo! Jen mne překvapila ta neskutečná zásoba pornočasopisů zastrčených pod stolem, některé z nich byly dosti 'jeté' - ale nechtěl jsem to rešit s Moritzem zrovna teď, zastrčil jsem je zpět a povlékl si peřiny. Vůně čistého povlečení jako by říkala: "Vítej doma, synku" - jako dítě jsem měl rád pondělní večery, protože tehdy mi mamka převlékala postel. Každý týden pravidelně ve stejnou dobu... Geez... to já měl radost i z takových věcí?
Loretta odvážela holky do kroužků (Adele chodila na flétnu a Beatrice do zpěvu... hned jsem si vzpoměl na naše společná vystoupení v hudebním klubu St. Augeuna... občas jsem nevěděl, jestli mám všechny své vzpomínky na univerzitu vytlačit a nebo se jimi konejšit až budu starý).
"Pojďme do baru! Oslavíme tady Anselův 'Bon voyage'!" Moritz měl v sobě už druhou lahev piva, netuším, jak to stihl - já vypil sotva polovinu své sklenice vína. Když jsem na to poukázal setřel mě informací, že nepije jako "slečinka", ale jako pravý muž. Super.
"Já ale nikam nejedu, tak proč 'Šťastnou cestu?'"
"Ále, pane francouz-šprte, klid, jo?"
Občas jsem měl z toho chlapa docela stresy jakmile se napil. Pravda, že od dob, co močil na kolejích se jeho divoké reakce údajně krapet zmírnily, ale i tak si do mně občas rád rýpnul, což nebylo dvakrát příjemné. Ale byl to Moritz, s tím jsem musel počítat - ve skutečnosti to byl docela fajn chlap. A nebyl blbej, vždyť si udělal magisterský titul v inženýrství či v čem - exaktní a technické vědy mi nikdy moc nešly na mozek - proto jsme si občas v názorech moc nesedli. Označoval můj postoj ke světu a k životu za pozérský - taky na to měl fajn slovo: "Effekthascher" nebo tak nějak. Občas, když jsme se chytli, začali jsme argumentovat ve svých rodných jazycích - to jsme se pak nikam nedostali. Já mu rozuměl asi tak každé desáté slovo (většinou to každé desáte slovo bylo 'scheiße' - a tomu jsem rozumněl dost dobře).
Tak do půl hodiny jsme byli na cestě k nejbližšímu baru. Bylo tam dost lidí, ale nebyl přecpaný. V rohu jsme si zabrali prázdný box a všichni si posedali. Na 'uvítanou' jsme si dali pivo, které jsem omylem četl 'Kokainee' - chvilku jsem přemýšlel, jaká může být hlavní přísada... ale bylo to prostě jen pivo - nebylo špatné - ale když už alkohol, jsem tradičně pro víno... ale tak, svět se nezbořil.
Moritz vyřážel na lov slečen... myslel jsem, že takovéto věci se dělají až pozdě večer, ale v Torontu je tedy dost nešťastných dam, které přitahuje německý opilý strojní inženýr bez stálého zaměstnání - vlastně mě to stálo chvilku přemýšlení, čím že si je takový chlap jako on dokáže získat - teda, abych to uvedl na pravou míru - on tedy - ne že by nebyl já nevím pohledný, svalnatý či co - po fyzické stránce mu toho moc do ideálního chlapa nechybělo - ale byl opilý už o půl čtvrté odpoledne a pokud na ženy zabere tohle, tak fakt netuším, jaké jsou severoamerické ženy.
"To takhle dělá každý den?" poklepal jsem na rameno Elizabeth, která mrkala na nějakýho chlapíka u baru, který se mohl rozkrájet, jen aby získal její pozornost.
"Jo... samozřejmně, a má dost velkou úspěšnost... já ty 'straight women' občas fakt nechápu, že se nechaj sbalit někým, jako je Moritz..."
"El?"
"Co je?" mrkla na mě, jako by nechtěla, abych jí zasahoval do její činnosti. "Fakt moc rád vymýšlíš zkratky mýho jména, co?"
"Ehm... zdá se mi to, a nebo se fakt snažíš flirtovat s tím chlápkem? Nebo je to jen jeden z normálních způsobu komunikace v Kanadě? Jestli jo, tak to je v pohodě, přece jen jem tu pvní den, že?..." snažil jsem se znít ironicky, ale nevím, jestli jsem uspěl.
"Ále, Anselíčku..." přisunula se blíže ke mně a ovinula mi ruku kolem ramen. Většinou takhle drží muži ženy. Ale Elizabeth bya stejně vyšší než já, vedle ní jsem působil docela jako 'prďola' - jak mne občas nazývala, když chtěla ukázat, že má navrch. Napil jsem se piva - uvědomil jsem si, že pivo bych si jen tak sám od sebe asi nikdy nedal, nechutná mi. "My si takhle občas s Moritzem hrajeme, on si totiž myslí, že holky jsou snadno manipulovatelné a může jim sladkými řečičkami vymýt mozek, takže mu chci ukázat, že vy chlapi jste úplně stejně vymaštění"
"Fakt díky... to si myslíš o všech mužích?"
"No... téměř o všech... o gayích ne... ti jsou víc jako my ženy, takže ti jsou možná jenom tak z půlky"
"Aha, tak to je fakt nezaujaté... nebyla jsi náhodou feministika?"
"A ty gay?" Elizabeth se na mě ušklíbla a dloubla loktem. Muž, co s ní na dálku flirtoval vypadal docela zklamaně. Zaplatil účet, kopl do sebe posledního panáka a vykráčel ven z baru na denní světlo.
"What?" Bylo mi horko, třeba to bylo tím, že mě k sobě tiskla a místnost nebyla zrovna nejlépe větrána. Ani nevím, jak divně jsem se na ni podíval, ale v duchu jsem si myslel, jeslti není blbá.
"Jen si do tebe musím občas rýpnout Ansi... znáš mě" Supr - docvakl jí význam mého pohledu. Seděli jsme tka vedle sebe ještě docela dlouho a povídali si o letech, která jsme se nevídali - připadal jsem si jako se starší sestrou, přitom byla jen o tři a půl roku starší než já. Ale vedle ní jsem vypadal jako šputn, co právě udělal maturitu a ne jako člověk, který se chce stát profesorem. Jo - chci učit na univerzitě, je na tom něco špatného?

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

sd

Underground II [1]

Underground II [8]