Big maple - [6] Balise
Seděl jsem a popíjel pivo, kterého snad ani neubylo, poslouchal hudbu a sledoval Moritze "v akci". Netuším, co těm slečnám dokázal do toho ucha zašeptat, ale v drtivé většině případů následoval podivný usměv a dokonale rudé tváře, které snad značily úspěch - pokud ne, tak přišla facka, občas také vychrstnutí nějakého drinku do jeho tváře. Tý jo, tady je pití fakt dost drahé a jim ani nevadí tím takhle plýtvat. Ale dnes ne.
Dnes se mu zadařilo - věděl, že na mě musí udělat dojem, tak nevybral tu nejzářivější ženu v baru, která svou sebejistotou zatlačovala plaché studenty opírající se pult baru do ústraní, ale chvilku se poohlížel po černooké brunetce, která si pohrávala s deštníčkem ve svém koktejlu. Ty deštníčky byly vždycky vtipné, nejlepší součást drinků někde na pláži u moře. Ale když jsem to tak viděl v baru, připadalo mi to značně podivné, vždyť to ani nemělo jak podtrhnout tu letní atmosféru. Bar se začal pomalu plnit a občas tu zaznívaly dosti cizokrajné jazyky. Na okamžik jsem spustil z Moritze zrak a on už odcházel s lahví vína v jedné ruce a se slečnou zaháknutou ve druhé. Jak on to dělá… ne že by na vysoké neflirtoval s každým na potkání, ale takhle úspěšný nikdy nebýval. Nejspíš bude něco ve vzduchu - něco co dodává lidem na sex-appealu.
Elizabeth se občas snažila bránit náš box před dotěrnými frajírky, kteří ji zvali na drinky - některé odpálkovala tak ostrým způsobem, že jsem byl zaražený nejméně stejně tak jako ti, kteří se pak potupně šourali zpět k baru. Ta holka umí být fakt dost drsná! Stejně náš box do půl hodiny obsadila nějaká partička korejských studentů, kteří něco oslavovali. Připadali mi docela hluční a navíc mě rozčilovalo, že z pohodlných sedaček musím na o něco méně pohodlné a vratké stoličky. No spíš jsem na nic neuměl moc sedět - není nad to rozvalit se na sedačce v boxu a pohodlně se sesunout až pod úroveň opěradla - sice jsem působil dojmem, že jsem asi dost na mol, ale fakt dobře se při tom relaxovalo - navíc zde pouštěli dost dobrou hudbu, žádné uřvané disco či popík, byla tu pohoda a fakt se tu každou chvilku objevovali nějací cizinci - Toronťané vůbec nemusí nikam za hranice poznávat svět, protože tady je snad každý. Později se naše návštěvy "Little Italy" nebo nákupy v Koreatownu staly tradicí. Vždycky, když jsem zatoužil po exotice, zkrátka jsem si zašel nebo zajel do jedné z mnoha etnických čtvrtí, které mohou nabídnout jen ta největší města. Ne, že bychom v Paříži neměli "Marais", ale to je… poněkud jiná kapitola.
Elizabeth se občas snažila bránit náš box před dotěrnými frajírky, kteří ji zvali na drinky - některé odpálkovala tak ostrým způsobem, že jsem byl zaražený nejméně stejně tak jako ti, kteří se pak potupně šourali zpět k baru. Ta holka umí být fakt dost drsná! Stejně náš box do půl hodiny obsadila nějaká partička korejských studentů, kteří něco oslavovali. Připadali mi docela hluční a navíc mě rozčilovalo, že z pohodlných sedaček musím na o něco méně pohodlné a vratké stoličky. No spíš jsem na nic neuměl moc sedět - není nad to rozvalit se na sedačce v boxu a pohodlně se sesunout až pod úroveň opěradla - sice jsem působil dojmem, že jsem asi dost na mol, ale fakt dobře se při tom relaxovalo - navíc zde pouštěli dost dobrou hudbu, žádné uřvané disco či popík, byla tu pohoda a fakt se tu každou chvilku objevovali nějací cizinci - Toronťané vůbec nemusí nikam za hranice poznávat svět, protože tady je snad každý. Později se naše návštěvy "Little Italy" nebo nákupy v Koreatownu staly tradicí. Vždycky, když jsem zatoužil po exotice, zkrátka jsem si zašel nebo zajel do jedné z mnoha etnických čtvrtí, které mohou nabídnout jen ta největší města. Ne, že bychom v Paříži neměli "Marais", ale to je… poněkud jiná kapitola.
Jakmile se usadíte sami u baru, je to, jako byste si dali na záda vizitku "forever single" nebo "wanna hook up for one night". Alespoň u takových těch platových slečinek jsem z toho měl dosti zmatené pocity. Stejně tak mohly postávat u chodníku a točit kabelkou. Neskutečně dlouho jsem upíjel to nedobré pivo, čím častěji jsem se chtěl napít, tím míň jsem si nakonec upil a připadal jsem si jako kojenec. Nakonec si vedle mě přisedl nějaký chlápek- Ignoroval jsem ho do té doby, než z jeho úst zazněla francouzština.
"Je zázrak tady slyšet francouzštinu" jen tak mi to vyletělo. Jen během těch pár hodin, co jsem tady proseděl jsem rozeznal více než desítku jazyků - jako by tohle byla Eiffelovka, pod kterou se hemží stovky páprdů s foťáčky, co chtěj zachytit ten nejlepší detail skvostu Města Lásky. Lidi - nesnažte se, nebudete slavní fotografové, když se pokusíte vycvaknout věž ze všech možných úhlů a pak ji vystavovat na blozích.
"Je zázrak tady slyšet francouzštinu" jen tak mi to vyletělo. Jen během těch pár hodin, co jsem tady proseděl jsem rozeznal více než desítku jazyků - jako by tohle byla Eiffelovka, pod kterou se hemží stovky páprdů s foťáčky, co chtěj zachytit ten nejlepší detail skvostu Města Lásky. Lidi - nesnažte se, nebudete slavní fotografové, když se pokusíte vycvaknout věž ze všech možných úhlů a pak ji vystavovat na blozích.
"Jo, tady vládne Alžběta a asijští turisti"
Nečekal jsem odpověď, vlastně jsem se ani nechtěl zapojovat do konverzace… ale odtrhl jsem pohled od mojí samolepky na pivu, kterému jsem vydrápal obě "ee" na konci. Útržky se válely na desce baru, smetl jsem je dlaní tak, aby si barman nevšiml. Pohled na dalšího frankofonního Toronťana mne vskutku pobavil: ten chlap měl zrzavé vlasy stažené do drdolu (?) na vrchol hlavy, nerdovské brýle a ohromnou bradku, kterou měl napůl obarvenou na zeleno. Měl khaki košili s vyhrnutými rukávy, aby ukázal tetování na obou rukou. Tříčtvrteční kraťasy béžové barvy s hnědým opaskem z něj dělaly karikaturu dokumentových dobrodruhů. Dal bych mu klobouk, bič a poslal jej lovit krokodýly. A s typickým jménem Jean-Pierre jsem měl pocit, že je to fakt nějaký vítač francouzů v Torontu. Měl při sobě štos papírů a jediné co jsem uviděl, bylo "bio-něco" a pak listy schoval do kožené tašky. Ale nemusel jsem jej ani moc zkoumat, protože na košili měl připnutou cedulku se jménem a názvem firmy. "OceaniaCorp" byla značně velká firma věnující se výzkumu biotopu v oceánech, jak jsem později z J-Pierrova vyprávění pochopil. Samozřejmě, že jsem se občas v jeho složitých konstrukcích ztrácel - humanitním a lingvistickým vzděláním jsem mu nemohl ani nijak odporovat nebo sdělit hlubší názor ohledně "přemnožení planktonu" či co. Ale ten chlápek do toho byl docela zapálený. A já netušil, jak dlouho to zase potrvá, než si pokecám s někým ve francouzštině. Prý se před týdnem vrátil z expedice z Austrálie (a víte, že já už si z toho vyprávění moc nepamatuju? Snad jen něco o klokanech - ale to je asi blbost, když to byl mořský biolog, že?) Nakonec mi dal svou adresu a odešel si dodělat nějaké papírování. Vracel jsem se k Elizabeth, která si pochutnávala na tuňákovém salátu.
Nečekal jsem odpověď, vlastně jsem se ani nechtěl zapojovat do konverzace… ale odtrhl jsem pohled od mojí samolepky na pivu, kterému jsem vydrápal obě "ee" na konci. Útržky se válely na desce baru, smetl jsem je dlaní tak, aby si barman nevšiml. Pohled na dalšího frankofonního Toronťana mne vskutku pobavil: ten chlap měl zrzavé vlasy stažené do drdolu (?) na vrchol hlavy, nerdovské brýle a ohromnou bradku, kterou měl napůl obarvenou na zeleno. Měl khaki košili s vyhrnutými rukávy, aby ukázal tetování na obou rukou. Tříčtvrteční kraťasy béžové barvy s hnědým opaskem z něj dělaly karikaturu dokumentových dobrodruhů. Dal bych mu klobouk, bič a poslal jej lovit krokodýly. A s typickým jménem Jean-Pierre jsem měl pocit, že je to fakt nějaký vítač francouzů v Torontu. Měl při sobě štos papírů a jediné co jsem uviděl, bylo "bio-něco" a pak listy schoval do kožené tašky. Ale nemusel jsem jej ani moc zkoumat, protože na košili měl připnutou cedulku se jménem a názvem firmy. "OceaniaCorp" byla značně velká firma věnující se výzkumu biotopu v oceánech, jak jsem později z J-Pierrova vyprávění pochopil. Samozřejmě, že jsem se občas v jeho složitých konstrukcích ztrácel - humanitním a lingvistickým vzděláním jsem mu nemohl ani nijak odporovat nebo sdělit hlubší názor ohledně "přemnožení planktonu" či co. Ale ten chlápek do toho byl docela zapálený. A já netušil, jak dlouho to zase potrvá, než si pokecám s někým ve francouzštině. Prý se před týdnem vrátil z expedice z Austrálie (a víte, že já už si z toho vyprávění moc nepamatuju? Snad jen něco o klokanech - ale to je asi blbost, když to byl mořský biolog, že?) Nakonec mi dal svou adresu a odešel si dodělat nějaké papírování. Vracel jsem se k Elizabeth, která si pochutnávala na tuňákovém salátu.
"To bylo před čtyřma hodinama… nestresuj, připravuji si žaludek na skvělou večeři. A ryba to nebude - to vím určitě - ale je to překvapení - dáš si pak s náma. Jo - a mimochodem, kdo byl ten podivín, co ti dával lísteček s číslem určitě. Rande?"
"Tobě fakt neunikne vůbec nic… ale máš mylné informace - je to skoro soused, bydlí o dvě ulice vedle. Mořský biolog"
"To je zas co za cvoka? Tipovala bych spíše klauna, vězně nebo učitele… no - na učitele moc mladej a málo vystresovanej - to by měl tik v oku"
"Fakt zbožňuje tvé analýzy…"
"Však počkej, až budeš ty učit tak budeš mít taky tik v oku a budeš nesnesitelný"
"Ty jsi jeden velký tik, Eliz - možná bychom už mohli jít domů - zítra bych si chtěl projít město"
"A je to teda rande? Eliz se ušklíbla při mém pohledu a očekávala mou reakci - jak ta si ráda pohrávala s lidmi.
"Ano, a hned zítra se vezmeme, co ty na to? Eliz, proč máš pocit, že bych měl mít zájem o něj? Jestli si nevšimla, já jsem chlap." Došlo mi, že takovýto argument proti Elizabeth není zrovna vhodný.
"A co jako?" tím pohledem mi dala dost dobře najevo svou rodinnou situaci. Geez, jak se s tou holkou blbě dohadovalo. Navíc uměla v angličtině kličkovat mezi slovy zkušeněji než já.
"Pokud vím, tak sis ani na Augeunu nenašel žádnou holku, tak co já vím, jak to máš?"
"Za prvé - během studií pro mne jsou prioritní povinnosti související s oborem a za druhé: Na Yvonne jsi zapomněla?"
"Ta holka byla hluchoněmá - dost dobře tě mohla chtít zabít - a byli jste sotva na třech schůzkách, protože tě do nich natlačili spolubydlící".
"Tak nejsem na vztahy zrovna expert - jako ty Eliz" poukázal jsem na její flirtování s chlápkem u baru.
"Hele hele - já jsem věrná své ženě, takže nepyskuj Frantíku"
"Tak si tu nepohrávej s lidmi, kteří u tebe nemají šanci… a je to nefér vůči Lori, nemyslíš?"
Elizabeth se rozžal jiskřičky v očích "Naběhl sis - ti chlápci u mě nemají šanci - právě proto to není flirt, ale jen taková hra - já náš vztah neohrožuji, protože vím, že k nim nikdy nic cítit nebudu.
"Tobě fakt neunikne vůbec nic… ale máš mylné informace - je to skoro soused, bydlí o dvě ulice vedle. Mořský biolog"
"To je zas co za cvoka? Tipovala bych spíše klauna, vězně nebo učitele… no - na učitele moc mladej a málo vystresovanej - to by měl tik v oku"
"Fakt zbožňuje tvé analýzy…"
"Však počkej, až budeš ty učit tak budeš mít taky tik v oku a budeš nesnesitelný"
"Ty jsi jeden velký tik, Eliz - možná bychom už mohli jít domů - zítra bych si chtěl projít město"
"A je to teda rande? Eliz se ušklíbla při mém pohledu a očekávala mou reakci - jak ta si ráda pohrávala s lidmi.
"Ano, a hned zítra se vezmeme, co ty na to? Eliz, proč máš pocit, že bych měl mít zájem o něj? Jestli si nevšimla, já jsem chlap." Došlo mi, že takovýto argument proti Elizabeth není zrovna vhodný.
"A co jako?" tím pohledem mi dala dost dobře najevo svou rodinnou situaci. Geez, jak se s tou holkou blbě dohadovalo. Navíc uměla v angličtině kličkovat mezi slovy zkušeněji než já.
"Pokud vím, tak sis ani na Augeunu nenašel žádnou holku, tak co já vím, jak to máš?"
"Za prvé - během studií pro mne jsou prioritní povinnosti související s oborem a za druhé: Na Yvonne jsi zapomněla?"
"Ta holka byla hluchoněmá - dost dobře tě mohla chtít zabít - a byli jste sotva na třech schůzkách, protože tě do nich natlačili spolubydlící".
"Tak nejsem na vztahy zrovna expert - jako ty Eliz" poukázal jsem na její flirtování s chlápkem u baru.
"Hele hele - já jsem věrná své ženě, takže nepyskuj Frantíku"
"Tak si tu nepohrávej s lidmi, kteří u tebe nemají šanci… a je to nefér vůči Lori, nemyslíš?"
Elizabeth se rozžal jiskřičky v očích "Naběhl sis - ti chlápci u mě nemají šanci - právě proto to není flirt, ale jen taková hra - já náš vztah neohrožuji, protože vím, že k nim nikdy nic cítit nebudu.
Komentáře
Okomentovat