Settembre
Už začínám druhý týden života v Čechách. Zatím sám, ale vyhovuje mi ten klid tak moc, že se až děsím, až tady budeme čtyři. A k životu ai nepotřebuji moc velké město. Jsem nenáročný. Když je blízko obchod (v mém případě celé obchodní centrum, supermercato a jeden obchůdek hned za domem), tak dokáži přežít. Velice často chodím teď nakupovat do drogerie. Rossmann nebo Dm, německé nebo rakouské to je jedno, ale Rosmanna mám právě v "mé" části města. Dokážu tam být i přes půl hodinu a kontrolovat, který jar, osvěžovač vzduchu a čistcí hadr bude ten nejvýhodnější a nejlepší. Limit na tento týden mám 230 korun a k dnešnímu dni jsem jen o šedesát korun chudší.
A zatím se ne a ne dočkat pračky. Jsem sám sebou potěšen, že nejsem zase až takový bordelář, ale teď jsem tak nějak bez stresu, takže občas vidím, že ne úplně všechno je spick&span... ale to přijde, určitě... Ale jídlo flákám, o to víc mě ale nepochopitelně těší, když vidím ve svém jídelním plánu volná místa (vynechání snídaně, svačiny, nebo obědu, případně kombinace těchto věcí). Mám radost, protože jsem ušetřil na jídle. Já vím, je to zlé, špatné a dětinské... a pak si dám na večeři čtyři rohlíky se sýrem. Budu tlustý. Nebo už jsem. Jo a nemocný and stuff, toho mě ušetřete... Ušetřím na jídle, ale pak koupím osvěžovač vzduchu za sedmdesát korun. A můj pokoj stejně divně smdrí. A to se každý den drhnu, mám už druhé povlečení, koš na prádlo voní nepochopitelně velice svěže a odpadkové koše jsou cíti po umělých citronech (takové jsem koupil odpadkové sáčky). Tak každý den čistím koupelnu, stolky, záchod a koupelnu antibakteriálními ubrousky. Kuchyně mi dělá radost, protože je téměř prázdná, takže se hezky udržuje...
A kromě sledování videí o organizování si poslední dobou, co jsem tady, ujíždím na tv show: How clean is your house? (česky to jelo pod názvem "Máte doma uklizeno"). Spousta lidí to považuje za odpad, ale hodně nápadů je užitečných a navíc mě baví poslouchat britskou angličtinu, protože té mám skutečně nedostatek. A vůbec netuším kde sehnat bílý ocet. Vypadá docela kouzelně, takže bych nemusel kupovat tolik čisticích prostředků (přinejhorším mám vyhlédnutý jeden ekologický octový univerzální čistič kolem šedesáti korun).
A jsem zoufalý, protože se vytratila a už nepřcihází ta euforie z nové školy. Mám studovat vysněný obor, ale asi bych si raději zopakoval čtyři ročníky střední, klidně i třikrát... Je toho tolik, co jsem prošvihl jako středoškolák a univerzita je přece jen už něco jiného. A je toho spousta, co musím ještě udělat. A všichni mně stresují ohledně brigády. A to je téma o kterém se nechci bavit... Já nevím, ale na druhou stranu mám pocit, že kdyby mi někdo nabídl stálou práci v knihovně (a nebo třeba úklid v domácnosti) asi bych to i vzal. Ale brigády jsou hnusná vycpávka mezi školou a přípravou na ni. Mamka by mě nejraději ještě teď přitáhla domů a strčila mě do práce, ze které jsem před nedávnem odešel. Jen... ani nevím proč. Ale slyším to ze všech stran a už jsem znechucený. Boženo, jak já se těším, až budu mít nějakou, klidně mizerně placenou, ale stálou a alespoň trochu příjemnou práci...
A je super, že je na sídlišti pořád tolik zeleně, lidé nejsou zase tak děsiví, jen mi nad mým pokojem pořád někdo souloží a nad záchodem křičí a mluví a vše jde slyšet tak zřetelně, snad jsou zdi z papíru. A štěkající hafani v noci. A já trnu hrůzou, když se jdu sprchovat kolem desáté, že budu rušit noční klid...
Mějte se fajn.
Modrý vokno. Katashi
Komentáře
Okomentovat