Bloody messenger part 1dd
Obloha byla temná a husté černé mraky propouštěly jen trochu měsíčního svitu, který tenkým paprskem oslňoval ulici.Všude bylo ticho, občas prolomené projíždějícím autem, či nějaké velkoplošné reklamy, které byly téměř na každém mrakodrapu.
Pravidelný klepot podpatků sem doléhal odněkud zdálky.Tyto kroky patřily mladé studentce Adélaide.Dívka pohlédla na obloho.Kapky vody ji dopadaly na obličej.Mrkla pravidelně, pokaždé, když ji kapka dopadla na tvář.Usmála se a z koutku úst ji začala stékat krev.Otřela si ústa, která byla od krve a podívala se na svou potřísněnou dlaň.Poprvé spatřila krev.Upřeně se na rudou barvu dívala.Krve ji z úst teklo víc a víc.Fascinovaně pohlédla se své ruce a šaty, které byly již celé od krve.Najednou se ji však zmocnila panika.Začala křičet, ale zalykala se vlastní krví.Utíkala domů.Srdce ji tlouklo neuvěřitelno rychlostí, nohy se podlamovaly.
Běžela prázdnými ulicemi, hledala pomoc.Najednou se zastavila.Oči ji zrudly a začala z nich také vytékat krev.
Zpanikařila.Nic neviděla.otírala si oči.Pobíhala zmateně po městě ještě několik dlouhých minut, až se poté její tělo svalilo uprostřed náměstí.
O několik hodin později se začaly k tělu dívky sbíhat lidé.Ale ne jen ledajací.Šli loudavým krokem, v černých hávech.Byli bledí a staří.Většina z nich byli muži.Jakmile byli od dívky jen dva metry, každý z nich znejistěl.Letmo se podívali kolem sebe, poté se nazvázejm sledovali, a jen co zaznělo lehké cinknutí zvonku, se na tělo vrhli a chtěli jej sápat.V mžiku se ale také objevila méně početná skupinka upírů, kteří "konkurenci" lehce odstranili.Poté se postavili do řady a nechali projít ženu vysoké postavy.Byla oblečena v černých úzkých kalhotech a krátkém vypasovaném sáčku vínově červené barvy.Sehla se nad dívku a nejdřív ji lehce políbila na tvář.Špičkou jazyka se dotkla krve z jejích úst a její tělo se rozechvělo.Třes sílil.S rozklepanými rucemi pevně uchopila její krk, na kterém za čaly obtiskovat její ruce.Přejela prstem po tepně a poté se zakousla.Oči ji zrudly a zakalily krví.Dívka se probudila.Otevřela oči a vzápetí začala strašlivě křičet.Svíjela se bolestí.Chtěla se vyprostit, ale ostatní upíři ji na pokyn pevně chytli a zakryli ústa.Upírka z ní vysála téměř všechnu krev.Odtáhla se, otřela si ůsta a pokynula jednomu z upírů, aby ji zanesl do nemocnice.Černovlasý mladík se nad dívku sehl. jemně ji uchopil a vzal do náruče, otírajíc ji krvavou ránu na krku.za několik málo okamžiků už oba stáli, respektive Adélaide ležela v mladíkově náruči.
Adélaide se probudila na nemocničním lůžku s jehlou v ruce.Přišla k ní sestra v bílém plášti, zápisník v ruce, cvakla s propiskou.Mile se na Adel usmála a sluneční svit prodírající se do pokoje skrz roztažené žaluzie ozářil její mahagonové vlasy, které se jen leskly.Položila jí několik otázek.Odpovědi si pečlivě zapisovala a při každé nové otázce poklepala několikrát perem o stolek.
,,Tak to je vše" pohlédla na dívku, otočila se směrem ke dveřím a otevřela je.Naposledy se ohlédla po dívce a řekla : ,,Měla by jsi poděvat tomuto mladému muži" , poukázala propiskou na mladíka, sedícího v rohu místnosti.Seděl na podlaze, ruce obepnuté kolem nohou, opřený hlavou o zeď.Spal.Adelaide se vyděsila.Kdo to je ? A co dělá zde ? Hodila po něm polštář.S mladíkem cuklo.Otevřel oči, pomalu se zvedl a jistým krokem šel za Adelaide.
,,Jsem Vincent." přívětivě se usmál.Adelaide uviděla jeho dlouhé špičáky a polekala se.Vzápetí však zjistila, že stejnou deformaci zubů má i ona.Přejela po špičce dlouhých zubů jazykem.Sykla bolestí.Špičáky byly tak ostré, že ji prořízly jazyk.Kapka krve se dostala také na její rty.Vincent okamžitě zpozorněl a vrhl se na Adelain.Začal ji vášnivě líbat.Špiškou svého jazyka ji přejížděl po ráně na to jejím a vychutnával si tu skvělou chuť krve.Adelaide chtěla křičet, ale Vincent ji nepustil.Nakonec se podvolila a začala jej líbat též.Vincent se odtáhl.Adelaide se na něj vyděšeně podívala ,, Co jsi zač?" v hlavě se ji honilo tolik otázek.Začaly se ji mlžne vybavovat vzpomínky na ten večer, kdy se s ní stalo něco divného.
Vincent se nadechl : ,,Up..." sklonil hlavu. ,, Nech to plavat, je to jedno"
,,Up..., co ? A dál?" Adel zvedla obočí ,, chceš říct upír ?" Dala se do smíchu.
Vincent se lehc pousmál. ,, Nečekal jsem, že by jsi to pochopila, nejlepší asi bude, když tě tu nechám o samotě.Máš nad čím přemýšlet".Po těchto slovech se rozplynul v mlhu a zmizel.
Vincet šel rychlým a hbitým krokem nemocničním parkem.Díval se do země, ruce v kapse od kabátu.Vrazil do Cornelia.Ten, nahý, jen dlouhý černý babát přes sebe hozen, uchopil Vincenta podkrkem.Prudce s ním udeřil o strom a jazykm mu začal přejíždět po tváři.Vzdychal a hekal.Vyšinutý výraz v obličeji.Přitiskl své tělo na Vincenta, ještě více jej přitlačil ke stromu.Vincent nemohl dýchat.Cornelius se na něj upřeně díval ,,Chyběl jsem ti ? " řekl udýchaně.Vzrušen se snažil sundat Vincentovo oblečení.
Pokračování příště....
Komentáře
Okomentovat