City skryty za závějem cudnosti

,,Uprav si šátek !"
Otočím se, za mnou stojí muž, oděný v tmavém obleku a přísným pohledem si mne měří. ,,Slyšela jsi? ,,Uprav si šátek, jdou ti vidět vlasy!, vypadáš jak nevěstka"
,,P-Promiňte" hlas se mi chvěl, rychle jsem poslechla a začala si upravovat šátek, aby mi zakrýval všechny vlasy" Nesnášm jej. je to symbol podřízenosti vůči mužům. Musíme zahalovat svá těla, jako by to bylo něco hrozného, něco co nesmí být vidět. Máme se snad za sebe stydět? Jsou naše těla ztělesněním zla a zhouby, naše holá kůže hřích, co musí být zapomenut?
Když se procházím po ulici, samozřejmě po jiné straně než jdou muži, nesmím se na ně dívat déle než půl minuty, pak se musím ihned otočit a dívat se před sebe. Kdby mne někdo zahlédl, skončila bych ve vězení, v temné kobce bez světla a čekala bych na trest. Deset ran. Deset ran za jeden jediný pohled. Ten strach je ubíjející, stačí se podívat na stranu ulice, po které jdou ženy. Všechny oblečeny v černé - nikoho nezajímá, že je třicet stupňů celsia, dlouhé šaty a šátek přes obličej musíme mít neustále, i doma, pokud se tam nachází muž. Pokud by ji viděl odhalenou, mohlo by jej to pohoršit a jeho chování by nemuselo odpovídat normám. Ženy v mužích nesmějí vzbuzovat žádné city, proto jsou takto oděny - jejich těla nesmí výt vystavována na odiv. Muži také nesmí zbuzovat pozornost žen, nemusí však chodit v dlouhých černých šatech - jejich šatník je různorodý - košilé, trika s krátkým rukávem, mikiny, bundy a saka. Mají na výběr ze stovek druhů oblečení. Jedinou podmínkou je zákaz odhalování nohou od kolen dolů a také chodidel. Žádné kraťasy nebo sandále - to je nepřípustné. Když je muž přistižen při takovém přestupku, musí se dva dny zpovídat ze svého činu. Dva dny.
I přes tento podivný zákaz je naše země k mužům tolerantní - mohou pít alkohol, kouřit, chodit na zábavu... pro ženy je toto všechno nepřístupné pod trestem vězení nebo bičování. Ženy se nesmějí radovat, nesmějí milovat. Mohou žít s partnerem, kteří si je vyberou, ale podmínkou je přivést do rodiny syna nejméně pět let od uzavření sňatku. Po nedodržení této doby svazek zaniká.
Jsme svazováni pravidly. Lidé si tu nejsou rovni, nemohou se radovat a nemohou cítit lásku. Nemohou prožívat ten nejkrásnější cit, kterým nás příroda obdarovala, musí žít v čistotě a život zasvětit péči o rodinu.

I přes zákaz lásky se mé srdce vzbouřilo a já se zamilovala. Při studiích na univerzitě, která se skládala ze

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

sd

Underground II [1]

Underground II [8]