Zachovat mládí v duši.
,,Mládí se živí sněním, stáří vzpomínkami".
Ženy s postupujícím věkem kvetou jako rostliny, nevinná poupátka se rozvinou a rozzáří v nejpestřejších barvách duhy. Odhodí plášť zranitelnosti a i když jejich srdce, mnohdy raněná láskou občas stůňou, zachovávají si svěžest. Pleť možná povadne a vrásky prohloubí, ale pamatujte, že s každou vráskou se do duše vrývají nejen starosti, ale též vzpomínky a zkušenosti. Ne všechny vrásky jsou zdrojem utrpení, jak si mnozí myslí. Některé čerpají ze šťastných okamžiků života, které se zapsaly jak na tvář, tak také hluboko do duše. Ženy se snaží tyto vzpomínky vymazat ze svého povrchu - dnes, s moderní medicínou to jde snadno, tak snadno až to občas zamrzí. Ale vrásky, které se uchytily v nitru, ty nelze jen tak vyhladit.
Staré domy mají své příběhy. Příběhy minulých nájemníků a správců, pamatují si, komu sloužily, kdo se z nich každé ráno vycházel a k večeru se vracel, jaká jídla voňela z okna a jaké boty chodily po podlaze. V jednom z takových domů žila Ilaria, která před měsícem oslavila pětapadesáté narozeniny. Krásný to věk, nebyl však nikdo kdo byji pořál štěstí, nebyl nikdo, komu by nakrájela dort, nebyl nikdo, kdo by ji obdaroval, byť malým dárkem. V tyto dny sedávala u okna a poslouchala, jak se vítr opírá do jejího domu. Na dvorku se otevřela dvířka od kůlny a koš na dříví vypadl ven, povaloval se sem a tam a nakonec se zastavil na místě. Chtěla pro něj jít, alespoň by se na chvíli rozptýlila a neseděla na místě, byla však natolik znavena a otrávená životem, že na něj jen hleděla. Dlouhé hodiny pozorovala mrtvou krajinu z okna, vše bylo ponuré, bez barev, bez života - stejně jako ona. Po tváři se sklouzla drobná slza a na šatech udělala mokrou skvrnku.
Komentáře
Okomentovat